V komentářích pod minulým článkem o mých bruslařských počátcích doporučoval Inž. Rejcha in-line dráhu v Habartově.
Takže tu byl hned další důvod, proč minulý víkend strávit právě v Habartově.
Silhouetta Habartov City na obzoru.
V sobotu bylo počasí střídavé, občas krápalo. Takže na dráze bylo jen několik jednotlivců. Mně to vyhovovalo více než jasné slunce.
Dráha je hned za městem, na místě bývalého hnědouhelného lomu Boden. Je to tam docela příjemné, asfalt je hladký, jak má být.
Osmička vede kolem dvou jezírek, jedno z nich je patrně i na koupání.
Jezdilo se mi tam opravdu výtečně. Píší, že celá osmička má přes tři kilometry. Na takhle dlouhé dráze se dá vydržet déle. Udělal jsem tam svůj prozatímní rekord, když jsem najel v sobotu skoro 17 km. (V neděli jsem šel přes poledne, takže jsem měl za cíl dát nějakou poctivou desítku, což se mi povedlo). Trvalo mi to sice strašně dlouho, než jsem to ujel. Ale to nevadilo, protože jsem si zase uvědomil, že bruslení je pro mě jenom kulisou pro příjemné poslouchání hudby. Pořád se mi nejvíc k tomu hodí staré osmdesátkové popové pecky. Musím říct, že nevím, jak bych bruslil bez iPodu se 160 GB pamětí, kde jsem již postupně nasbíral všechny ty nejstrašnější odrhovačky pomocí cílených nákupů empétrojek na 7digital. Paradoxně to vyžaduje nejmodernější techniku, aby si člověk mohl vytvořit dokonalou retro iluzi.
Cedule. V pozadí moje oblíbené panorama Slavkovského lesa.
Stylový jsem měl začátek: všichni se přezouvají už na parkovišti. Tak jsem to udělal taky tak. Jenomže od parkoviště je tam taková serpentýnka docela z kopce. Jelikož neumím brzdit, tak jsem sebou seknul už po deseti metrech a solidně si odřel předloktí. Druhý den jsem startoval mnohem opatrněji. Ale stejně jsem zjistil, že to neubrzdím; upadl jsem alespoň již velice kontrolovaně. Došlo mi pak, že je to zbytečné a sešel jsem vedle po trávě.
Chtěl jsem se vyfotit, ale zrovna pršelo. Možná je vlastně dobře, že to moc dobře nevyšlo.
Zase tam byla spousta mnohem rychlejších rekreačních bruslařů. A taky tři senioři, co tam jezdili ďábelsky rychle. Ale já jsem si zajezdil velice příjemně.
Tento týden jsem téměř nepracoval; většinu doby jsem jezdil do školky a choval mrňouska, že i k článku jsem se dostal až dnes. Ale snad se nic strašlivého nepromeškalo a nejhorší už máme za sebou.
Čtenářům i sobě přeji pěkné období dlouhých dnů.