Nejsilnější pocity, které bych nazval filozofické, mívám při novém způsobu pohybu. Když člověk po dlouhé době nebo poprvé vyjede třeba na kole nebo na běžkách, tak většinou vnímám sebe i okolí nově a intenzivně.
Tak jsem si dnešního vlahého klidného večera uvědomil, že většina přání, která bych si rád splnil, se týkají nějakých sportů. Je to docela výmluvné, že zrovna v tomto směru mám nenaplněné touhy z dětství a puberty. Už jsem si v dospělosti splnil lyžování, včetně běžek. Taky mě jako dítě trápilo, že neumím vůbec bruslit. O to víc mi připadá vždycky cool, když vidím někoho na kolečkových bruslích.
No, a dneska nastal po letech a letech, kdy jsem o tom mluvil a uvažoval, ten den. Ano, koupil jsem si konečně kolečkové brusle. Samozřejmě takovou věc nelze uskutečnit plánovaně, to se musí udělat v půl deváté večer impulzivně v obchoďáku. Měli tam nějakých pár různých. Ale připadalo mi pro mě nejvhodnější vzít ty botasky, kterých tam byly dvě obrovské hromady beden, šedé a černé. Tak jsem si vzal ty šedé. Pak tam měli jeden druh chráničů, tak jsem si ho vzal k tomu.
Hned večer jsem samozřejmě to vyklopýtal vyzkoušet. Jsem přesvědčen, že není v takový okamžik hanbou zveřejnit na blogu vlastní snímek, těsně před prvním vyjetím. Chybí jen reflexní vesta, protože ta se nedá fotit.
Trošku, maličko, jenom drobátko jsem se bál.
(Na chodbě před prvním výjezdem).
S výjezdem jsem zcela spokojen. Přestalo pršet, ulice byly vylidněné a byla to paráda. Škoda, že na zámkové dlažbě to tak drncá, té tu je hodně. Ale jsou tu i pěkné ulice s novým asfaltem.
Při prvním výjezdu jsem to vnímal jako silně městskou a kolektivní zábavu. Nepamatuju si, kdy jindy bych tak intenzivně pociťoval vděk komunitě, že právě zde vytvořila hladké asfaltové cesty, které jsou dokonce bez kamínků a nečistot, a že na ně svítí v noci pouličním osvětlením. Není to z hlediska sil jednotlivce naprosto fantastický a v podstatě nemožný stav věcí? Kdy jindy si člověk uvědomí tak bezprostřední závislost na civilizaci, že když bude díra v cestě, tak spadne v následující vteřině na ústa? Spříznění s lokalitou bylo o to silnější, že jsem si říkal, že to má i výhody, bydlet v nudné placce, kde se oko nemá v krajině čeho chytit.
Jsem na sebe zvědav, jak často budu ten nový krám v bytě používat. Docela mě baví, co byla poslední kapka v motivaci to zkusit: v pondělí jsem jel na jednání do Brna vlakem a cestou jsem se díval z okénka. A před Brandýsem nad Orlicí po několik minut cesty vedla podle kolejí naprosto úchvatná stezka pěknou krajinou. Schválně jsem ji pozoroval bedlivě a měla dokonalý asfaltový povrch. Od té chvilky jsem v lehkém transu, že po nějaké takové stezce se musím pořádně svézt.
Když bych zhodnotil první výjezd, tak byl krásný. Nespadl jsem. Ale bohužel neumím na tom jezdit tak dobře, abych se zapotil, takže to mělo výrazný charakter vycházky. Posuďte sami: maximální rychlost 10,3 km/h, průměrná rychlost 5,0 km/h, ujeto 4,3 km.
Profil vypadá dramaticky jako vždy, ale jelo se celou dobu po rovině.
Moc v těch křivkách svoji vycházku nepoznávám.
Dobrou noc!