Válečný deník

11. duben 2010 | 23.27 |
› 

Já vím: je zbytečné navštěvovat Levné knihy, a pak si stěžovat, že si tam člověk nějakou levnou knihu pořídí. Třeba Válečný deník p. George Orwella za 29,- Kč, v pevné vazbě, na obyčejném papíře, který mám v knihách nejradši, tomu nedovedu odolat.

valecny denikČetlo se to rychle a příjemně. Deník si psal p. Orwell od 1940 do 1942 a počítal s jeho publikací, takže tam nejsou prakticky žádné privátní poznámky, vyjma pár zápisků o tom, co dělal na chalupě (sázel brambory a stavěl kurník). Nejvíc si všímal politických projevů, zpravodajství a propagandy.

Bylo to pro mě přínosné čtení: jednak mám dojem, že to pěkně dokresluje 1984, a jednak je to další střípek do pochopení Anglánů. 

K tomu 1984 (a vlastně i k těm Anglánům): už jsem někde četl (a možná ne jen jednou), že záměr autora byl nejspíš jiný, než jak dnes u nás většinou to 1984 čteme. Jak už říkal p. poručík Horáček p. vojínovi Maršíkovi: "Víš, je to všechno trošku složitější."

P. Orwell byl evidentně jedním z těch anglických levičáků, které mám problém úplně pochopit. Třeba i skoro všichni Angláni, které znám osobně, se označují za levičáky, nenávidí pí. Thatcherovou apod. Ale když člověk slyší jejich konkrétní názory, tak v našem prostředí takové názory jsou někde na pomezí konzervativních monarchistů a divokých libertariánů.

Tak třeba p. Orwell všechno viděl třídně, i druhou světovou tam někde označuje za třídní válku. Doufal, že nakonec to vyústí povstáním proti privilegovaným vrstvám. Přirozeně psal o tom, že "bankéři, generálové, biskupové, králové, průmysloví magnáti" by se v případě invaze Němců na ostrovy nutně projevili jako zrádci, protože se zajímají jen o vlastní třídní zájmy. Děsil se, že by válka skončila bez revoluce, takže by zase rozhodovali "američtí milionáři" - skutečně takto psal zcela bez ironie. Současně však nenáviděl komunistický tisk, píše o nich zásadně jako o "narudlících" a pomocnících nacistů. P. Stalina považoval za vraha a podivoval se, že většina lidí na to zapomněla ve chvíli, kdy ho p. Hitler napadl. Vůbec celkově nadává na všechny defétisty a nerozhodnou vládu, která nevěnuje všechny síly na obranu a nebojuje pořádně proti Němcům.

Myslím, že hlavní sílu toho deníku bych nazval typicky orwellovskou: píše, že většina inteligentů pracuje pro své zájmy a popírá  existenci jakýchkoliv skutečností, které se jim nehodí do krámu. Hlavně sleduje zvěrstva a masakry. Má tam i tabulku různých případů zvěrstev rozdělenou podle toho, zda je uznává či jejich existenci popírá levice nebo pravice.

Jinak jeho zájem o válečné události ze značné části platil Indii, kde právě Ghándí a Nehrú chystali nezávislost, a též Španělsku, na které neustále žádal útočit. 

Několik perliček:

- Nepíše pěkně o Židech.

Třeba se šel podívat extra do úkrytu v metru, jestli je pravdou, že se tam schovává nadproporční množství Židů, a připadalo mu to tak. Nepíše ani pěkně o Středoevropanech:

Já si myslím, že jakýkoliv Žid - tedy evropský Žid - by bezpochyby před naším sociálním systémem upřednostňoval Hitlerův, kdyby ho ovšem právě jeho systém neperzekvoval. Totéž platí pro všechny Středoevropany, včetně uprchlíků. Anglii využívají coby útočiště, necítí však vůči ní nic jiného než nejhlubší opovržení. I když vám to neřeknou rovnou, je jim to vidět na očích. Jisté je, že ostrovní a kontinentální názory nejsou v žádném případě slučitelné. (25. října 1940).

- Zvláštní temnou skupinou jsou i katolíci, a to průběžně v celém deníku.

Vatikán si vyměňuje diplomatické zástupce s Tokiem. Katolická církev teď už má diplomatické styky se všemi mocnostmi Osy a díky bohu s žádnou spojeneckou. Což je sice špatné znamení, nicméně v určitém smyslu i dobré, neboť tímto svým posledním krokem katolíci světu jednoznačně ukázali, že reakčnější politiku nepraktikujeme my, nýbrž Osa. (27. března 1942)

- Československo se objevuje - byť spíše nepřímo - několikrát.  V plném znění si zaznamenal z rádia oficiální německou zprávu o vypálení Lidic. Opakovaně se vrací i k mnichovské dohodě. To jsem nevěděl, že i pro Angličany to byla tak zásadní záležitost, myslel jsem, že to pro ně hrálo menší roli. V podstatě tam ale spojuje Mnichov s Chamberlainem a celým vlažným přístupem k válce úplně stejně, jako je tomu v klasickém českém příběhu o této době.

- Je to samozřejmě jen moje nevědomost, ale zajaly mě některé faktické perličky, jako třeba, že Angláni zprvu Německo nebombardovali, ale házeli tam jenom letáky, kterými chtěli Němce přesvědčit, že jejich vláda je zlá. Orwell k tomu poznamenává: "kdyby jen /Angličani/ tenkrát tušili, jako strašné bláboly v těch letácích byly..." Též jsem nevěděl, že vichystické Francii zůstalo nějaké vojsko (a kolonie) a že Angláni například zaútočili na francouzské loďstvo (v červenci 1940, Francouzi se nebránili).

- Většina záznamů se věnuje situaci v Londýně při leteckých útocích. Opakovaně potvrzuje, že ty poplachy byly velice demoralizující, protože se lidi nevyspali, jak celou noc houkaly sirény, i když téměř nikdy nepadaly bomby v nějaké opravdu nebezpečné blízkosti. Mám takový matný dojem, že už jsem to někde četl citovat (a dokonce možná ne jen jednou) - totiž ten docela kouzelný Orwellův postřeh, jak válečná únava ničí anglickou zdvořilost:

29. srpen 1940. Protiletecké poplachy během tří posledních nocí trvaly celkem asi 16 - 18 hodin... Je naprosto jasné, že takové noční nálety mají za účel především znervózňovat a otravovat. Dokud bude platit, že při každém zaznění sirény musí všichni okamžitě do krytu, bude Hitlerovi stačit jen opakovaně nad Anglii posílat letadla a lidé se nevyspí a nedostanou do práce už nikdy. Jenomže už to začíná být únavné... Poprvé za dvacet let jsem slyšel, jak jsou průvodčí v autobusech hrubí na cestující. Tuhle večer se například ze tmy ozvalo: "Tak dámo, kdo řídí tenhle autobus, já nebo vy?" Okamžitě jsem se ve vzpomínkách vrátil do konce předchozí války.

Tak jestli tam jsou takto hrubí na sebe jen za války, tak to se smutně usmívám:-)

- Přátele teorie, že Stalin chystal útok na Hitlera a ten ho jen těsně předběhl, by potěšil Orwellův postřeh z doby těsně před napadením Sovětského svazu Německem. I p. Suvorov myslím v těch knihách poukazuje na to, že v té době p. Stalin pozoruhodně vystupňoval mediální potvrzování přátelství k Německu a dodržování paktu. 11. května 1941 si p. Orwell poznamenal:

Nejvýznamnější zpráva za několik posledních dní, zastrčená na zadních stránkách novin - oznámení Ruska, že přestává uznávat vlády Norska a Belgie. Podle včerejších novin též Jugoslávii. Je to první diplomatický krok od doby, kdy se Stalin nechal udělat předsedou vlády, a rovná se prohlášení, že od této doby se Rusko smíří už s jakoukoli agresí. Nejspíš k tomu došlo pod německým nátlakem, a když tento akt spojíme s odstraněním Molotova, pak jde o definitivní přeorientování ruské politiky na německou stranu, navíc posvěcené Stalinovou osobní autoritou.

Ne, že by se v těch svých politických úvahách p. Orwell trefoval do dalšího vývoje o moc víc, než třeba legendární p. Švejk. Spíš by to vypadalo, že to pochopil přesně tak, jak to bylo myšleno (pokud to bylo myšleno tak, jak píše p. Suvorov).

Závěrem bych řekl, že žánr deníku p. Orwellovi vysloveně sedl a byl si toho zjevně i sám vědom, když i jeho nejslavnější román je vlastně rozšířený deník. p. Winstona Smithe. Za těch 29,- Kč není na trhu moc srovnatelného čtení:-) 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Válečný deník sklerotik 12. 04. 2010 - 00:46
RE: Válečný deník jarmik 12. 04. 2010 - 07:41
RE(2x): Válečný deník jarmik 12. 04. 2010 - 07:51
RE(3x): Válečný deník sklerotik 16. 04. 2010 - 23:21