Pátý květnový závod v KV

Patří se napsat alespoň dodatečně pár vět o karlovarském půlmaratonu.

Letošní závod se mi líbil velice hezky. Nevím, jak lze zvýšit 100% přesvědčení: ale mně se zvýšilo přesvědčení, že neexistuje geniálnější termín pro takový závod, než je právě podvečer předposlední květnové soboty, která je každým rokem rezervována pro KVHalf. Opět to byl den, kdy se lámalo chladné a teplejší počasí: dopoledne bylo hodně chladno, ale odpoledne vylezlo sluníčko a byl to výborný lázeňský večer.

Čas jsem měl objektivně chabý - 2:22:23. Ale subjektivně jsem s ním spokojen. Můj čas na půlmaratonech je přímo úměrný mé hmotnosti v den závodu. Což je v pořádku, protože to znamená, že nemám žádný jiný problém.

První půlkilometr po kolonádě.
Mám jen náhled ze služby, která fotky prodává. Ale pětikilo se mi nechce dát.

Atmosféra na závodu byla výtečná: fandili mi rodičové a dítka. Potkal jsem se na trati s asi pěti nebo šesti známými.

Letos byla obzvláště významná pozávodní analýza. Bez nějaké větší koordinace jsem se připojil ke skupině mně většinou neznámých sportovců v legendární karlovarské pivnici Černá Plzeň. Dlouho jsem tam cucal jednu Plzeň. Ale pak dorazil partner (v kancelář) p. Lékárníka p. MM s kytarou a později i sám lékárník. P. MM hrál a zpíval naprosto profesionálně, kouzlil s reprtoárem. Štamgasti z přední místnosti u výčepu napřed tleskali, pak poslali svou kytaru (kterou převzal přišedší p. Lékárník) a nakonec se k nám obdivně připojili. 

No, tězko přesně popsat, co se dělo. Pamatuji si jen výjevy. Třeba jak v půlnoci v Černé Plzni křičím s nějakými staršími romskými ženami znělku seriálu Přátelé zeleného údolí. I když jsme Plzeň záhy vypili a pokračovali s Gambrinusem, evidentně tam vědí, co dělají, protože mi druhý den vůbec nic nebylo, i když jsem dorazil nějak v půl šesté ráno.

Když se vidím s přáteli z K. Varů, někdy narazíme na téma život v Praze vs. život v okresním městě. Někdy lze slyšet klišé, že malé město je pro některé osobnosti malé a že jen velkoměsto dává svobodu. Osobní zkušenost mám spíše opačnou: takovou sbírku excentriků, jako v K.V., jsem v Praze nepotkal. Přestože mají všichni profese, firmy a rodiny, tak přesto žijí neuvěřitelně intenzivně sportem (a též trochu zpěvem a alkoholem). Jen během jednoho večera u stolu spolusedící plánovali dva cyklozávody, které pořádají, nemluvě o jiných, kterých se "jen" účastní.

Letošní závod se tedy vydařil. Už se těším na příští! Pokračuji v dietě a mám určité plány, že příští rok bych se rád pokusil zase o nějaký lepší čas.

Děkuji laskavým čtenářům za podporu!