Mám takovou tradici, že každý rok si zde veřejně pobrečím před závodem.
Můžete mě kritizovat a posmívat se mi. Ale uvědomuji si to stále silněji: každoroční půlmaraton v Karlových Varech je pro mě zásadním vrcholem každého roku.
Do značné míry mi tento závod slouží jako měřítko mé celkové životní kondice, a tedy i motivace s touto celkovou životní kondicí něco zase udělat.
Už minulý rok jsem psal, že mám nadváhu a netrénoval jsem. Letos mám ještě o kousek větší nadváhu a trénoval jsem zdaleka nejméně ze všech svých dosavadních účastí.
Naběhané kilometry vždy v 6 měsícících před závodem.
Jak ukazuje nemilosrdná statistika, mám naběháno o třetinu méně než v r. 2017, kdy jsem sice taky moc neběhal, ale zato usilovně hubnul - a díky tomu jsem dosáhl životního rekordu. Letos jsem bohužel jenom neběhal.
Obvykle říkám, že mám štěstí při závodech na chladné počasí. Protože v horku rozhodně nejsem schopen běhat. Letos to však vypadá na výjimku potvrzující pravidlo: celý týden je krásně chladno, ale sobota má být v K.V. prvním slunečným dnem - ojoj.
19 stupňů a sluníčku - to je sice hezký podvečer,
ale příliš teplý!
Na jaře jsem obnovil starou myšlenku své moudré mangelky a zavedl jsem si v obýváku sklenici, kam si dávám za každé běhání nebo jiné cvičení fazolku. Jak ukazuje snímek, fazolky stále zdaleka nepokrývají dno.
Názorné 3D zobrazení chabého úsilí.
Výsledek nebude tedy příliš veselý. Ale jsem na to připraven. Skoro bych řekl, že se na závod neobvykle těším: byl jsem v dubnu v rámci přípravy na 5 km závodu Run Tour v Üstí nad Labem. Výsledek jsem měl katastrofální, ale závod mě bavil. A hlavně jsem si z něj odnesl energii trochu na sobě zas pracovat.
V dubnu jsem si koupil nové běžecké hodinky, se kterými se hezky trénuje podle tréninkového plánu. Takže doufám, že po K. Varech se nebudu dlouho válet a začnu hned nový tréninkový plán na podzimní závody, od nichž si slibuji pak lepší časy.
Tak mi, milí čtenářové, prosím držte v sobotu palce:-)