Zrušení cenzury a uvolnění knižního trhu nastalo, když jsem byl ve třeťáku na gymplu a bylo mi sedmnáct. Opožděný nástup Franze Kafky jsem tedy zachytil naplno v té ideální době pro vnímání takových věcí. Asi není překvapivé, že jsem si tohoto autora velice oblíbil.
Jedná se o brožurku malého formátu, vejde se krásně do kapsy od bundy. Má 180 stran a na nich mj. pár desítek fotografií. Pokud mohu posoudit, tak velice šťastně se tam sešel literární badatel s vydavatelem. Jak jsem pochopil z předmluvy a domluvy, tak ten p. Wagenbach sepisoval několikadílnou práci o dr. Kafkovi. Zde dostal úkol napsat životopis lidově a maximálně stručně. Výslovně píše, že co nejvíc měl promlouvat přímo doktor K. a jeho kamarádi, autor měl zůstat v pozadí. Výsledek se pak opravdu vydařil, je to radost číst, aniž by se člověk hned musel stát literárním historikem.
Citovány jsou hlavně Kafkovy deníky a dopisy. Různé ty stručné hlášky mám od něj asi nejraději.
Jednou zase, když jsem po krátkém odpoledním spánku otevřel oči, ... slyšel jsem matku, jak se přirozeným hlasem ptá z balkónu: "Copak to děláte?" Nějaká paní odpověděla ze zahrady: "Svačím tu pod širým nebem." Užasl jsem, jak pevně dovedou lidé nést život.
Dr. Kafka se svojí oblíbenou sestrou Ottlou v Siřemi (1917 nebo 1918).
Jeden čas bydlel Franz Kafka v jednom z domečků ve Zlaté uličce na Hradčanech. Může být něco romatičtějšího než nepraktický, neúspěšný, všechny okolo zklamávající spisovatel, jak sedí ve Zlaté uličce a píše?
Mělo to spoustu nedostatků jako každý začátek. ... Dnes mi to ve všem všudy vyhovuje. Všechno: krásná cesta nahoru, to ticho tam ... nosím si nahoru večeři a bývám tam většinou až do půlnoci; pak výhoda cesty domů: musím se rozhodnout přestat, mám pak tu cestu, která mi zchladí hlavu. A ten život tam: je to zvláštní věc mít svůj dům, zamknout za sebou ne dveře od pokoje, ne dveře od bytu, ale hned dveře od domu; z bytu vykročit rovnou do sněhu v tiché ulici.
Je pravda, že první samostatné bydlení na člověka působí silně. Možná to není špatný nápad, pronajmout si občas ne byt, ale rovnou dům:-)
Zajímavosti:
- Celý život (14 let - hm za chvilku už budu mít tolik ve firmě taky odkrouceno) úřadoval v Dělnické úrazové pojišťovně Na Poříčí. Dle všeho to byl spíš úřad. Dělal do dvou hodin, což byl důvod, proč tam zůstával. Nejradši totiž odpoledne spal a v noci pak psal.
- Trochu otravný je s tím pocitem povinnosti vůči rodičům založit vlastní rodinu. A do toho ty strašlivé výmluvy, když rušil dvoje zásnuby (během pěti let známosti) s Felicií Bauerovou.
- V trablích s Felicií mu radila její kamarádka Grete Blochová. Jak už to tak s těmito důvěrnými poradci obvykle bývá, zamotali se spolu. Zajímavá informace pro mě bylo, že Grete usmiřovala doktora s Felicií tak usilovně, až měl Kafka s Grete Blochovou syna. Ona mu to však nikdy neřekla; syn zemřel v sedmi letech, ještě před Kafkovou smrtí, aniž by se p. Kafka o svém otcovství dozvěděl.
- Kafka uměl velice dobře česky. V knize se píše: "... liší se od ostatích básníků 'pražské školy'. Jako jediný mluvil a psal skoro bezvadně česky." Dále se píše, že znal i české avantgardní umělce té doby (včetně Haška), chodil v mládí i na české politické schůze.
- (K té češtině má nádherný link pan prátr na své stránce. Jedna finská grafička má tak ráda Kafkův rukopis, že dle něho vytvořila font. Dost mě překvapilo, že ukázka rukopisu je v češtině. Doufám, že jsem to nějak nezmotal, a že je to skutečně rukopis a ne jen aplikace toho fontu. Článek o tom fontu je zde.)
- Překvapuje mě, že tento pražský autor začal trošku slušněji vycházet v češtině až hluboko po druhé světové válce.
Jen málokrát jindy se mi podařilo utratit 49 korun efektivněji, než když jsem si pořídil tuhle brožuru. Narazíte-li na ni v antíku, neváhejte.