Krajina z druhé strany

25. únor 2011 | 22.51 |

Má smysl kupovat všechno od tak plodného publicisty, jakým je p. Cílek?

imgK vánocům jsem dostal jako samodárek další sborník novinových článků p. Cílka s názvem Krajina z druhé strany. Poznámky ke knize závojů a čar. Pořídil jsem to tak nějak spíš ze zvyku a z povinnosti, ani jsem se do čtení nehnal. Jsou to sebrané různé texty a textíky za delší dobu. U něčeho jsem měl dojem, že už jsem to četl jinde, ale neprověřoval jsem; ostatně takový dojem může klidně vzniknout, protože od něj jsou žádány jistě texty do novin na omezený okruh témat, tak jsem mohl číst jen článek podobný.

Docela by mě zajímalo, zda by jeho knihy byly zajímavé i pro cizince. Zda je přenosný takový ten provokatérský šarm p. Cílka, se kterým kombinuje nářky nad úpadkem mravů, mládeže a veřejných věcí vůbec se zaníceným nadšením pro duchovní záležitosti, magii a třeba kabalu. Rizika takového širokého záběru jsou asi zjevná. Mně to nějak nevadí, už jsem si zvykl respektovat tento samorostlý žánr, ve kterém se p. Cílek vyjadřuje. Už věnování na začátku knížky se jen tak nevidí: věnuje ji jednak p. Václavu Havlovi a druhak technikům, kteří postavili Temelín.

Na téma šaramantní provokace se mu též myslím vydařila odpověď na anketní otázku do novin po nejvýznamějším českém vědci a českém vynálezu:

Vůbec si nemyslím, že by česká věda musela nutně přispívat k pokroku lidstva a pokud to tak činí, mohla by vzhledem k pokročilému stavu světa být pohnána před soud. Rovněž ptát se po vynálezu a myslet, že to je ta správná věda, je docela arogantní třeba vzhledem k české literatuře. A když se na věc podíváme historicky, tak dějiny lidstva nejvíc formovala matematika, historie, filosofie a teologie, tedy nepraktické obory bez vlastních patentů.

Zkusím několik izolovaných poznámek, které mě při čtení zaujaly:

- Má tam pár tuzemských motivačních turistických tipů ve formě jednostránkových impresí o známých i neznámých místech. Hodně se vrací ke Kumerskému pohoří. Kdo - jako já - neví, co to je, tak je to nějaká pískovcová oblast mezi Mácháčem, Jestřebím, Spící pannou a Ralskem. Dělali tam archeologický průzkum na místech, kde mu to připadalo pocitově dobré a udělali zajímavé nálezy. Hlavně hledá pod skalními převisy, to označuje jako přirozený úkryt po celém světě. Má takové zkušenosti i z africké pouště. V jeskyni je žití naopak nepraktické, tam nikdo nebyl.

- Stěžuje si, že stále méně lidí se živí rukama. Že intelektuelní práce jsou do budoucna nejisté a rizikové. A hlavně, že jak nějaký průmyslový obor jednou odejde ze země, že už se nevrátí.

Je v USA dostatek šikovných techniků schopných vyrobit špičkové vojenské letadlo, nebo je tato velmoc odsouzena k tomu, aby vyvážela počítačové hry a televizní seriály?

Opakovaně se vrací k Temelínu jako pozitivnímu symbolu energetické soběstačnosti a technického umu.

Budeme-li chtít dostavět Temelín, budeme na to vůbec mít lidi? Vždyť v Evropě jaderné elektrárny nikdo dvacet, třicet let nestavěl a zkušení technici mezitím odešli do důchodu. Možná by se vyplatilo postavit jadernou elektrárnu jen tak na zkoušku, abychom si vůbec udrželi schopnost stavět a konstruovat.

Nedostatek profesí je jedním z hlavních, ale málo viditelných limitů rozvoje energetického strojírenství. Všude v Evropě a USA jsou kapacity vhodných firem vykoupeny na dva až čtyři roky dopředu. Českému průmyslu zatím kralují výrobci automobilů, ale je téměř jisté, že pokud bychom měli lidi, tak bychom intelektualizované Evropě měli co nabídnout - donedávna tak opovrhované těžké energetické strojírenství.

- Má článek o fenoménu, který se v Japonsku nazývá hikikomori, což jsou dospělí lidé, kteří nepracují, bydlí u rodičů a nezřídka na nich parazitují.

- Hezký text je o Vltavě. Na zadání radnice se p. Cílek prošel pěšky podél celého pražského břehu Vltavy a sepsal pár postřehů pro územní plánování, co by se mělo na řece nechat a co změnit. S Vltavou souvisí i jeho nápad vyzvednout driftblok, tj. kámen jeden a půl metru veliký o váze osm tun, který připlaval do Libně od Štěchovic někdy v minulosti na kře ledové, a umístit ho do parku v Karlíně nebo v Libni.

- Evidentně je na podobné úkoly oslovován častěji - píše třeba o tom, jak měl doporučit hodnotné větší území pro nějaký seznam OSN. Ale žádnou výjimečně hodnotnou větší krajinu nenašel, jen menší. Zde citace, co se mu líbí:

Jasně vidíme, že sice nemáme žádnou divočinu, ale mnoho krásných kulturních krajin - třeba okruh jihočeských vsí kolem Borkovických blat nebo pravěkou krajinu kolem Kouřimi či otevřené a čisté prostory kolem barokního Manětína.

- Docela se mi líbí provokativní zamyšlení nad ekologickou architekturou, jestli by nebylo lepší namísto složitých pasivních domů, kde se nesmí větrat, udělat radši normální dům, jenom malý, čímž bude úspora celkově možná větší.

 - Velkou část knihy tvoří texty o energetice. Často v tom odkazuje na nějakého Čechoameričana p. Václava Smila. Už to psal dříve a velice mě to ovlivnilo, že energii považuje za podstatu našeho blahobytu a svobody. Nové pro mě bylo ukázání, do jaké míry závisí i jídlo na energiích. Že stávající kvanta lidí se mohou uživit jen díky intenzivnímu zemědělství, které je velice energeticky náročné, protože předpokládá hnojiva, jejichž výroba právě spotřebuje velké množství energie.

- U energtiky má i mnoho politických doporučení, též v rámci zpráv pro nějakou vládní komisi. Je pro silné a dlouhodobé plánování vlády v oblasti energií, vždycky s myšlenkou soběstačnosti v případě kataštrofy, jak na úrovni státu, tak i mít v záloze decentralizované zdroje. Ukazuje, že současná těžba českého hnědého uhlí jde do eletkřiny, která se z podstatné části vyváží za dnes poměrně nízké ceny. Říká, že fosilní paliva v rádu desetiletí budou docházet a zdražovat se. Že to české hnědé uhlí pak bude mít velikou hodnotu, dotěží se i mimo stávající limity těžby, ale že je hloupost to vyplýtvat blbě na ptáky už teď, když je Temelín.

Uvědomil jsem si, že tyhle názory p. Cílka o významu energie jsou asi hlavním důvodem, proč jsem si loni při vstupu do kasína... ehm... vlastně na burzu vybral ČEZ a nic jiného nedržím. (Pokud jde o akcie, tak bohužel energetická kataštrófe pořád nikde, cena elektriky klesá a s tím i ČEZ. Ale třeba vytrvat, však ono jednou na slova p. Cílka musí dojít).

- Nikoho po tom všem nemůže překvapit, že jedna dlouhá kapitola je životopis indického mudrce p. Krišnamurtiho. (Mimochodem, píše o něm, že přejel z nepozornosti kozu zrovna, když v autě vedl filozofickou diskusi o pozornosti).

- Opravdu z rámce vypadávající je možná hlavně perlička ze života p. Friče, revolucionáře roku 1848. Odešel později do Londýna, kde se stýkal s německými emigranty, mj. prý patřil do konkurenční skupiny vůči skupině p. Marxe, jenž - jak známo - úpěl v exilu tamtéž. P. Cílek se zná s potomky p. Friče, cituje z jeho deníku a píše o rodinné legendě, která je docela pravděpodobná. Zachycuje patrně první osobní kontakt příslušníka českého národa s p. Marxem: došlo k němu 7. července 1859 (deníkový záznam p. Friče prý zní "hrozný rencontre s Marxem..." bez dalších podrobností). P. Cílkovi se evidentně ta historka zalíbila, tak ji publikoval: jak se p. Frič v londýnské hospodě toho dne měl pohádat s p. Marxem, který ho provokoval, že Slované jsou méněcenní, a tak prý jejich hádka gradovala až tak, že p. Frič měl p. Marxovi natáhnout jednu pěstí.

Knížka není tedy vůbec špatná, podnětů má hned několik. Je však třeba počítat s tím, že je to především sborník kratších publicistických textů. Obecně si myslím, že aktuálně je docela hodně příležitostí, jak si užít p. Cílka, protože poptávku po svém vyprávění se snaží zdatně uspokojovat. Třeba minulý rok jsem měl pocit, že člověk prakticky o víkendu nemohl zapnout intelektuelní kanál státní TV, aniž by na něj vykoukl p. Cílek z nějaké ze svých show o podzemí nebo o procházkách podél řeky.

  

První věta knihy: Kdykoliv hovořím s lidmi, vždy se najde někdo, kdo mi řekne: "Zastaňte se, prosím, půdy!"

Poslední věta: Od té doby, co jsem vás poznala, se ráno vzbouzím s hlavou nepřeplněnou myšlenkami, ale zato slyším zvuky ulice a v dálce zpěv ptáků..."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře