Obraz krajiny

16. únor 2012 | 21.52 |

Dnes další vánoční dárek. A dokonce i samodárek, protože Obraz krajiny. Pohled ze středních Čech jsem dostal pod stromeček hned dvojmo.

obraz krajinyObraz krajiny od p. Cílka, p. Ložka a kolektivu vznikl dle informace na obálce spojením dvou jejich starších knih (Střední Čechy a Vstoupit do krajiny). Žádnou z nich nemám, takže tato kompilace byla přirozeným doplněním mé cílkovské knihovničky.

Obraz krajiny mě však spíše zklamal, je to čtení velice suché. Těžko říct, co všechno se na tom mém nemastném neslaném čtenářském dojmu podepsalo.

Jestli jsem to dobře pochopil v úvodu, zdrojové knihy částečně vznikly jako representační publikace za peníze středočeského kraje. Též autoři se rozhodli kompilaci pojmout trochu jako slovníček, který by snad měl posloužit i jako učebnice. Vysloveně učebnicové jsou třeba kapitoly, které se z větší části skládají ze seznamu rostlin, které rostou na nějakém území.

V každém případě kolektiv autorů neudržel ani zdaleka po celou dobu ten šarm a styl, který mám rád na psaní p. Cílka.

Hlavní dojem, který jsem si z knihy odnesl, je plédování za přísné územní plánování. Já proti přísnému územnímu plánování nic zvláštního nemám. Zde si myslím, že nejpřesvědčivější (a nejzajímavější) by bylo dozvědět se, jak se územně plánuje v západních zemích, kde často přísné územní plánování již dlouhá desetiletí praktikují. Z tohoto soudku si myslím, že se dalo napsat víc a lépe, zvlášť do knížky, která má slovníkovou ambici. K tématu územního plánování se vracejí opakovaně, ale ne moc systematicky; vyjma převyprávnění rakouského zákona o ochraně sídelního obrazu. Já však cítím, že bych rád k tomuto tématu získal pohled širší, ne jen do Rakouska. Přitom poutavé příběhy o územních plánováních znám i já, antoušek, z Učitelských novin, vlastně z Economistu o tom, jaké požadavky jsou v tomto směru běžné třeba v Anglii.

A tak jediný silnější přínos jsem měl z kapitol, které charakterizují geologickou hodnotu okolí Prahy - že se tu vyskytují evropsky cenné jevy z mnoha období. Takové nahromadění na jednom místě, navíc okolo velkého města že je prý výjimečné.

Samozřejmě, že si čtenář odnese i pár turistických tipů a motivací. Autoři vysoko cení Kouřim, Blaník a Plešivec v Brdech. Též jsem poprvé zahlédl zmínku, že v germánské době prý existoval železný pás tavicích pecí mezi Stodůlkami a Nučicemi.

libomyšl u zdic

Mohyla u Zdic.

Svěží ocenění se dostalo práci p. K. H. Máchy, který je stavěn jako jediný autor své doby srovnatelný s bohatou anglickou literaturou. Průběžně chválí i tradiční malíře středočeských krajinek; takže určitě si lze odnést i nějaký námět pro investování.

Divil jsem se, že nic nepsali o mezolitickém sídlišti v Makotřasích, o němž se básnilo v té publikaci z Levných knih (psal jsem o tom zde).

Možná nejlepší na celé knížce je závěrečný přehled literatury, který není jalový, jak seznamy literatury bývají, ale naopak charakterizuje jednotlivé publikace a dává na ně pregnantní názor. Z knih, které jsem četl, vysoko staví Sídelní kaši (psal jsem zde). Naopak za "nedůvěryhodnou" je označena kniha Duše krajiny o starých stezkách (psal jsem zde).

Knihu nijak zvlášť nedoporučuji.

První věta knihy: Krajina je určitý výsek souše, který má nějaký střed, určitou hranici či okraj a uvnitř té hranice leží pole nějakých víceméně jednotných vlastností.

Poslední věta: Bylo třeba dlouhé doby, než jsem si uvědomil tento výsledek své první cesty, jež byla závěrem složitého a neklidného období gymnasijních studií.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře