Vynálezci z Guslaru

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Sáhl jsem namátkou po knize, která nám ležela nahoře v knihovně. A nebylo to špatné!

Vynálezci z Guslaru od Kira Bulyčova je sbírka 27 sci-fi humoristických povídek. Pocházejí z let 1972 - 1995. Navazují patrně na první díl, který se jmenuje Mimozemšťané v Guslaru. Jelikož se jedná o satiru, tak odrážejí částečně vývoj Ruska v té době, jak by se projevil ve městě Velký Guslar. V ulici Puškinova 16 se usadil geniální profesor a vynálezce Lev Christoforič Minc. Jak se ocitl v malém provinčním městě? Hned na úvod se stručně vysvětluje, že utekl z Moskvy od trampot a slávy, mezinárodních konferencí a slavnostních schůzí.

Povídky jsou celkem stručné. Děj začíná většinou žádostí některého ze sousedů z Puškinovy 16 o vyřešení problému, příslušnou kouzelnou tabletkou, kterou profesor Minc ochotně vynalezne a následně nečekanými problémy z toho vzešlými. Vynálezy jsou zcela myšpulínovského typu.

Profesor Minc se od ostatních vědců nelišil jen fenomenální pamětí, která si uchovala všechno, co se mohlo hodit, ale i úžasnou rychlostí četby, znalostí čtyřiadvaceti jazyků a schopností uspět v libovolném oboru, od filozofie a jaderné fyziky až různým spletitostem. I když byl formálně chemikem , pracujícím v oboru zemědělství, kde také přinesl nejvíce užitku a napáchal nejvíce škod, ve skutečnosti byl polyhistorem.

Běžně se zapojují i mimozemšťané, kteří do Guslaru létají dost často. (I když z určitého pohledu by bylo možno asi nahradit mimozemšťany za západní turisty, a na ději by to nic nezměnilo).

Celkově před povídkami rozhodně nevaruji, jsou dobré. Vynikajících je jen pár, převládají morality s předvídatelnou zápletkou. Ale zachraňuje to příjemný autorův styl, humor a nadhled. Řekl bych, že starší povídky jsou o něco lepší.

Bohužel úplně 100% není redakce, kniha není úplně bez překlepů. Na jednom místě se překladatel pokusil aktualizovat vtip odkazem na Václava Klause; to mi připadá poněkud necitlivé k originálu, zvlášť když pochází z roku 1973. Mnohem raději bych si to přečetl bez takových vysvětlovánek.

Na závěr se pokusím zkopírovat konec povídky Dvě kapky do sklenky vína o kapkách, které přechodně zvyšují pracovitost líných lidí. Profesor je vyvinul původně pro sousedku, která má obavy o budoucnost spratkovitého syna. Soused Udalov se je pokusí v noci odcizit, a použít pro své potřeby. Dle mého obsahuje nejlepší vtip z celé knihy. Pokud vám to tedy nebude připadat vůbec vtipné, tak počítejte s tím, že je malá pravděpodobnost, že v knize naleznete něco o moc lepšího:

Zpět na hlavní stranu blogu