Nejsilnější pocity, které bych nazval filozofické, mívám při novém způsobu pohybu. Když člověk po dlouhé době nebo poprvé vyjede třeba na kole nebo na běžkách, tak většinou vnímám sebe i okolí nově a intenzivně.

Sám ani nemohu uvěřit, že jsem si dříve rozverně kupoval i takovéto publikace. I když si myslím matně pamatuji, že mi to připadalo už tehdy nemravné. Rozhodně dnes si již fotografické publikace nekupuji.

Na tuhle knížku jsem pokukoval na pultících knihkupectví už dlouho, ale vydržel jsem morálně. Až jsem ji pak stejně dostal k svátku. Ale uvažte, jak odolat podtitulu O muži, který ztratil práci i rodinu, aby nakonec našel štěstí za pultem kavárny.

.... není jen nápis na Stopařově průvodci, ale též název životopisné knihy od Neila Gaimana. Podtitul zní Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií.

Pár komentovaných rodinných fotek z víkendu. Hlavně vláčky. Hodně vláčků.

Od p. P. Kosatíka jsem četl životopis p. P. Kohouta a jako spoluautora medailony českých komnunistických vůdců. Byly to dobré knihy na obtížná témata. Stejně jako tato, ale tahle se mi líbí nejvíc.

Předem se omlouvám: dnes budu na čtenáře myslet ještě méně než jindy. Článek obsahuje nesmyslné množství rodinných fotografií.

Poznámka o samodárku s svátku. Sice bych rád zpracoval hlavně výlety o prodloužených víkendech, ale jsme na štíru s počítači, takže zatím jen něco méně náročného na výpočetní výkon.

Tak já dokončím tu dvoudílnou komiksovou minisérii.

Zase jeden dárek, který si budu muset nakonec pořídit ještě jednou i pro sebe.

Knížky o populárních hercích nejsou asi nejčastějším tématem blogů, které si zakládají na alespoň nějakém literárním stylu. Tuhle však byla radost číst.