Myslím, že taková ta nejasná puzení mají většinou nějaký podnět. Jenom si ho už člověk nepamatuje.

I tento víkend jsme podnikli otcovský výletík. Jelikož jsem nesehnal jiné účastníky, jeli jsme jen ve dvou. Což tedy Jášu moc nebaví, ale nedá se nic dělat. Turistika není holubník.

Pokud nebudete po mně chtít moc písmenek, tak ještě před definitivním odpadnutím umístím sem pár fotek z tatínkovských výletů včera a dnes.

Minulý týden se to všechno najednou tak sešlo: dítko u prarodičů, mihotavá naděje na prodloužení již tak prodlouženého víkendu a myšlenka někam vyrazit. Byl z toho narychlo upečený plán pokračovat v letošní naší osobní módě dovolených v NDR. A tak jsme vyrazili na ostrov Rujana.

Čtenáři jsou velice milí a články z dovolené chválí. V každém případě dnes poslední díl.

Je potřeba s tou pradávnou dovolenou pohnout. Dneska to bude s vlasteneckým podtextem. Když jsem si četl o těch hlavních pamětihodnostech, tak jsem koukal, že ve středověku byla většina hradů v Saském Švýcarsku českých; evidentně předkové v Čechách byli na ty skalní hrady specialisti. Z dnešního průběhu hranice je však zjevné, že o hrady předkové přišli. Patrně je prohráli v kartách nebo tak něco.

Po osmi letech jsme se odhodlali vzít si opravdovou dovolenou na celý týden. Chudáci čtenáři mého blogu, budu je trápit rodinnými fotografiemi na pokračování!