Vláčky, Sedlice a městská antropologie

31. květen 2010 | 22.23 |

Čtenáři jsou velice milí a články z dovolené chválí. V každém případě dnes poslední díl.

Hlavní část posledního dílu zabere naše otcovská sobota, kterou jsme dodrželi i na dovče. Sargo dostala dovolenou z dovolené a odjela kousek za hranice, kde se konala zrovna jakási legální hromadná akce (jak jsem pochopil, spočívala hlavně ve vylezení čehosi děsivého vnitřkem - případní zájemci naleznou fotky zde).

My s Jášou jsme vzali kolo a využili nejhezčího počasí z celého týdne. Začali jsme hned v Rathenu, kde je jakási největší zahradní železnice.

vlacky-rathen

Zde fotka zahradní železnice ze skalní vyhlídky. Zespoda to moc přehledně vyfotit nelze.

Na jednu stranu byla zahradní železnice naplánovaná jako pevná část programu. Ale současně jsem se lehce obával Jášovo reakce, protože jenom na něco tak koukat, to moc nestačí.

vlacky-penzion

Přímo v areálu je penzion. Přišli jsme hned na otvíračku a hosti v oknech pozorujou,
jak tam nabíháme.
Evidentně je to nejlepší zábava z celého dne:-)

Ale klaplo to dobře, i když zpočátku byl nervóznější. Pak jsem ho ale nechal a šel si dát kafe. Navíc tam byly v té kavárně i nějaké hrací vláčky na stolku. A na dětské koutky je naše dítko chudák vycvičeno, že tam vydrží bez problémů a ví, že je v jeho nejlepším zájmu nechat svých rodičův vypíti kávu co možná nerušeně.

vlacky-skaly

V pozadí skála.

Místo na zahradní železnici by nemohlo být opravdu zvoleno lépe. Parcela je hned u přívozu v Rathenu, vedle parkoviště a dětského hřiště. Všude okolo pískovcové skály, za plotem jezdí vlaky a na druhé straně po Labi jezdí parníky (a krásně houkají, ale to jsem asi už psal).

vlacky-vlak

Vláček a vlak.

vlacky-parnik

Vláček a parník.

vlacky-decin

Ten zámek vlevo měl českou vlajku. O den později jsem si v reálu ověřil, že se jedná o Děčín.

Takže jsem tam vydrželi nakonec skoro dvě hodiny a to jsem musel Jášu dost tahat domů. Je to pěkné i pro dospělého - může si hledat různé vtípky a "vtípky". Některé pro dítka, některé pro tatínky.

vlacky-banka

Kde je tady bankomat?

vlacky-nehoda

Nehoda.

vlacky-pani

Jak byste chtěli zemřít?:-)

vlacky-zemedelstvi

Countrylife...

Pak jsme jeli po labské cyklostezce opačným směrem, než předtím na Königstein, tentokrát na Pirnu a Drážďany. V městě Wehlen jsme se svezli přívozem, ale byl motorový, což je dost nuda.

wehlen-skok

V letu se nechává fotit nejraději.

pirna-prolezacka

V Pirně jsme dali zmrzlinu a lezli na prolejzkách. Za tuhle jsem Jášu obdivoval.
V jeho věku bych to asi nedal
.

Pirna má moc pěknou starou část, ale nějak se nám ji nepodařilo nikdy slušně vyfotit. V Pirně je v centru i budova německo-českého gymnázia s internátem. Cestou jsme po městě potkali se bimcat i hloučky česky mluvících jedinců, kteří tam skoro jistě patřili. Nevím, jestli na střední škole není ještě trochu brzo, ale jinak tedy v takovém malebném městě by se mi opravdu líbilo pár let si postudovat.

pirna-povoden

Tak aspoň snímek jedné z mnoha povodňových značek.
Rok 2002 musel být fakt strašný. Což my, vážné oběti povodní z Karlína,
dobře víme.

Zarazilo mě, že v Pirně je několik kešek s českým popisem. Ale podle všeho tam ty kešky položila kolegyně z píše.cz (jednou zde zanechávala komentář - již patrně opuštěný blog je zde). Tak jsme tam zanechali pozdrav.

Nečekané setkání s češtinou bylo i na prolézačkách, kde bylo pár větších německých chlapců. Ptali se mě, odkud jsme a jak se Jáša jmenuje. A jeden z nich se nabízel, že bude tlumočit, protože má ve škole češtinu.

pirna-nadrazi

Pak jsme jeli zpátky vlakem. Dle klasika se nádraží fotí snadno.
Mně to tak úplně nepřišlo:-)

Protože konečně bylo víc dětí na hřišti v Rathenu, zakončili jsme dlouhým řáděním tam. Jáša si při té příležitosti vyfotil dvě holčičky (všiml jsem si, že otec na ně mluvil občas česky, matka byla evidentně Němka).

jasa-hriste-holcicky

Jáša ví, co si vyfotit.

Tak - a aby to úplné, tak ještě sem patří výlet do barokního parku Grosssedlitz, což raději říkám jako Velká Sedlice.

sedlice-jasa

Park v Sedlici je spíše francouzský než anglický, myslím.

sedlice-celek

Největší kus Sedlice, co se mi vešel na jednu fotku.

V parku prakticky nikdo nebyl, jenom my a nějací různí pracovníci. Musím říct, že projít se v klidu středem něčeho takového má něco do sebe. (A člověk to nemusí ani nutně vlastnit, lidová turistika je krásná:-).

sedlice-pomeranče

A co je to tady všude v té oranžérii za stromy?
(Líbilo se mi, že v suvernýrech prodávají džem dělaný
z místních kyselých pomerančů. Ale nekoupili jsme ho).

sedlice-zamek

:-)

Též sem patří jedna fotka z Drážďan, na náměstí tam bylo nějaké mecheche.

drazdany-vlacek

Vláček.

Maličko jsme tam zase proběhli obchody. Byl jsem hodně zvědav, jak Jáša zareaguje na cizí děti, tak jsme ho strčili ve dvou obchoďákách do dětského koutku. Velice se tam těšil, protože měl po tom týdnu s námi už absťák po pořádném hraní. Snažil jsem se s ním pak tu zkušenost analyzovat, ale mám pochyby, zda si připustil, že tam všichni ostatní hovoří jiným jazykem. Podle všeho pořád mlel sám - říkal mi, že to bylo v pohodě, že všichni mluvili česky a že jim říkal spoustu moc věcí:-)

drazdany-herink

Omlouvám se, není to moc vábně nafoceno - už jsem to nahryzal.
Ale to jsem se nemohl udržet: můj zamilovaný herink s cibulí (zde i s okurkou).
Tady tomu řikají Bismarkherink.
V pozadí jablečný mošt, všudypřítomný nektar novodobých Germánů.
Připadal nám jako geniální pití. Fakt netušim, proč se nepije i u nás -
počítám, že jablek je všude dost. Navíc, když se to zředí, tak je to
cyklistickej nápoj jako blázen.

Jako zlatý hřeb jsem si nechal náš výzkumný antrolopologický výpad do Ikey. Asi se nám nepodařilo před pravidelnými čtenáři zakrýt, že tam v Praze nechodíme zrovna zřídka. Byl jsem proto velice zvědav, jestli ta globalizace funguje, a jestli je to v Německu opravdu úplně stejné - hlavně samozřejmě v bufetu.

Vyhodnotil bych to tak, že to bylo stejnější, než jsem čekal. Ale přeci jen jsou mocné athropologické síly, na které je i Ingvar Kamprad slabý. Tak základ, tzn. kuličky, je samozřejmě shodný. Jenom teda v těch Drážďanech měli jedno jídlo a polívku k nabírání samoobslužně, což v Praze neni.

Pár odlišných detailů pak samozřejmě oku znalcovu neunikne:

ikea-mix

V postmixu mají navíc mošt (A). Brusinková limonáda má asi tak 5x víc štávy než v Praze, teče rychle a
je s bublinkama (B).

ikea-hotdog

Hotdog není jen s kečupem a hořčicí, ale i s okurkou a cibulkou (C).

Závěrem dovolenkové série děkuji ještě jednou všem za trpělivost a přízeň. Přeju hodně štěstí do dalšího týdne.

Zpět na hlavní stranu blogu