Veliké pošušňáníčko, tyhlety historické sešity od Spiegelu.

Brožurka pěkná, historická, malého formátu, útlá, s fotografiemi, odborná - v pořádku. 

 Útlá brožurka z knihovny o lichvě.

Onehdá jsem si naplno uvědomil, že jsem značným fanouškem p. Horníčka. Mám obecně rád humoristy. Konkrétně předscény Wericha s Horníčkem jsem byl zvyklý poslouchat už jako dítko, neb si je naši pouštěli. Musím říct, že se mi líbí velice dodnes. Asi je považuju za vrchol českého mluveného humoru.

Tuhle brožurku bych klidně přiřadil volně k letošnímu dvacátému výročí převratu. Protože tu dobu docela evokuje.

Moje práce je sezónní a před koncem roku vrcholí. Osobně říkám, že žít budu zase až po vánocích. V posledních týdnech pro mě velkou část nepracovního života představují občasná nahlédnutí do knížky, která se pro takový účel výborně hodí: pan Canetti v roce 1968 napsal svůj výklad milostných dopisů, které psal pan Kafka slečně Bauerové a trochu taky její kamarádce, slečně Blochové.

Okolnosti koupě jsou důležité: onehdá mě pan prátr vzal na kafe do jakési intelektuelní kavárny na rozhraní Nového Města a Vinohrad. Už od dveří ho švarná obsluha nadšeně vítala. Vedle kafe tam nabízeli velice esoterický výběr čtiva, a to nejen toho, které vyšlo během posledních třech měsíců. Tak jsem sáhl po této malé, pěkné, hmotností lehké knize p. Járy Durycha Eseje o umění. Co jiného by si měl už člověk za takových okolností pořídit?