Už si opravdu nepamatuji, kdy jsem byl naposled na rockovém koncertě. Bude to ale pěkných pár let. Takže jsem všem vyprávěl, že jsem byl teď v týdnu na Umakartu v Paláci Akroplis. Proč bych to tedy ještě nenahlásil i na blogu.

Zjistil jsem, že ne úplně zřídka mívám chuť na pomalé písně; řekl bych písně úplně hladivé. Zvlášt večer, když se vracím zničený z pracovního procesu.

Referáty o nových deskách Mňágy a Žďorp tvoří jednu sice vedlejší, ale dlouhodobou tématickou linku mého blogu. Je to tak proto, že si kupuju úplně všechny desky, co Mňága vydává.

nebo si ho teda aspoň stáhněte.

Takovému titulku jsem nemohl odolat.

V představách mého jinošství byl popový recenzent zaměstnáním snů. Ze svého dnešního pohledu bych však nerad bojoval o živobytí právě v tomto oboru. Ale zprávu o další desce pánů Mńága & Žďorp si na blog klíďo napíšu. Koupil jsem si ji, tak jako všechny předchozí, hned co vyšla.

Jestli správně počítám, tak tato čísla jsou příležitostné spojení Tata Bojs a komorního Ahn Tria.