Už si opravdu nepamatuji, kdy jsem byl naposled na rockovém koncertě. Bude to ale pěkných pár let. Takže jsem všem vyprávěl, že jsem byl teď v týdnu na Umakartu v Paláci Akroplis. Proč bych to tedy ještě nenahlásil i na blogu.
Jsem teď strašně pod vlivem knihy Social Animal, kterou právě čtu. Je to takový tlustospis, který na příkladu celého života dvou lidí shrnuje stávají stav výzkumu na téma, co přináší v životě štěstí a úspěch. Proto jsem si nemohl pomoci a na mladé umělce z Ille na pódiu jsem se díval jednotlivě a říkal si, kde asi tak bude každý z nich za dvacet let a jak se bude dívat na svoje dnešní vystupování. Jestli to promění v něco, co je bude živit, kde si najdou skvělé přátele nebo dokonce dobrého životního partnera anebo jestli to bude jen epizoda ve slepé uličce, kde posloužili hlavně někomu jinému.
Potom byla na programu recitace básní - vystoupil mladý básník p. Těsnohlídek a byl skvělý.
Pak už přišel all star ensemble Umakart a sehrál své vystoupení. Přiznávám, že jsem byl skeptický k tomu, nakolik koncerntně strhující bude ten minimalistický pomalý a chladný elektro-pop. Křepčil a hulákal jsem celou dobu, protože ty písně mám rád, ale přeci jen to skutečně není nic, co by mě úplně pohltilo. Možná tahle hudba působí silněji při intimním poslechu sám ve sluchátkách cestou po městě.
Mladí umělci Ille.
Stejně jsem si chtěl hlavně naživo prohlédnout ty hvězdy, p. Jaromíra "99" Švejdíka, jehož různé dílo již léta obdivuji (včetně Aloise Nebela - komiksu i filmu), a p. Muchowa, o kterém jsem často četl v dobách, kdy ještě existovaly magazíny o pop music. Umakart již opravdu nejsou mladí koloušci a fotogenický je z nich asi jen p. Muchow.
I zde přiznávám, že jsem musel myslet na Social Animal. Ta knížka totiž začíná popisem typických představitelů elity, kteří mimo jiné jsou typicky úžasně vysportovaní. A pan Muchow je prakticky přesně mého věku a musím tedy s obdivem říct, že takhle vypadat, tak už na tom je vidět sebekázeň. Proti mě je to naprostý mimozemšťan.
Zkušení umělci Umakart - na pozadí promítali paneláky.
Pokud jde o tu desku Vlci u dveří, tak na rozdíl od té první (Manuál) jsem si ji už koupil - ne na iTunes, ale v Supraphonu, kde je levnější. Je myslím opět pěkná, o něco přístupnější než první. Trochu jsem se zarazil u textů, protože jsou takové strašně ze všedního života: nevím, jestli se jinak v popu mluví všedně o práci, dovolené a internetu.
Zdálky slyšeli moře
jak se rozbíjí o skály
pili lokální víno
jedli olivy a sýr
Dobře utracený peníze
řekl a myslel na návrat.
Já osobně jsem pro to, aby v umění byl (i) obyčejný život, takže mi to nevadí. Ale nemám úplně zodpovězeno vnitřně, jestli takovéto pasáže jsou sebeparodie nebo záměrná banalita jako přiznání si, že žiju normální život (to si myslím asi nejvíc), nebo jen méně povedené texty.
Jako singl s největším potenciálním hitem vyšel předem song A venku zase prší.
... plánuje dovolenou ... tam kde slunce svítí ... moře je azurový ... chlapi maj slanou kůži ...
Ať žije dobrý popík v češtině. Pokud jde o doporučení, nejvíc bych asi doporučil slyšet živou recitaci p. Těsnohlídka a případně se někde koukněte na to Ille.