Dnes napíšu zas o jednom čtení do vany. Pro mě je to speciální kategorie. Opravdu v klidu si vychutnat koupel se mi nedaří moc často, protože jednak to považuju za nešetrné plýtvání pitnou vodou a energií a jednak povinnosti mi často končí až ve chvíli, kdy jakékoliv zahřátí v leže mě do 30 vteřin tvrdě uspí.

Člověk někdy pochopí věci až s velkým zpožděním. Kupříkladu mně se to stává často. Třeba až teď jsem pochopil, podle čeho před dvaceti lety starorolský umělec p. Dostál sepsal svou novelu Svitky.

je podtitulem knihy Paměti poslance Parlamentu od Miloše Urbana.

Nádherný čtenářský zážitek!

Román Sekyra od p. Vaculíka mám už hodně let – vůbec si nepamatuji, kdy jsem si ho koupil. Celou dobu jsem ale neměl chuť se do téhle knížky začíst. Takže při posledním stěhovacím třídění jsem ji určil k vyhození. Nakonec jsem ji na poslední chvíli přeci jen ještě z balíku vyndal a zachránil.

Přečetl jsem Tři novely p. Behnharda, co jsem si půjčil z knihovny, tak je nechci vrátit bez poznámky v deníčku.