Tu a tam jsou prostě slabší sezóny. Ale to neznamená, že se nemá blogovat.

Aneb co jsem si též přivezl z Ostravy.

Dnes si dopřeju jeden vysloveně slavnostní článeček. Jak jinak ostatně o panu Kaplanovi, než slavnostně?

K napsaní mě poňoukla bloggerka Tlapka (věrná to komentátorka mimiňáckých článků u Sargo), když před časem v seznamu doporučené literatury úpěnlivě varovala před Eisnerovým překladem pana Kaplana. Tak jsem si říkal, že nadešel čas se na ten Eisnerův překlad konečně podívat.

Dnes udělám rád stručnou poznámku o jedné z mých nejoblíbenějších trvalek, která nikdy nezklame, když je všeobecná chuť něco si přečíst, ale nic konkrétního nevyhovuje.

Zase jsem si ji jednou prošel. Zase o kousek pozorněji. A zase s potěšením.

Tohle už je čistě z povinnosti. Co mám o tom Johnu Francisu Kovářovi pořád psát?

Žambocha jsem trochu poznal v sérii JFK. Celkem ho můžu číst, ale velké knížky bych si od něho nekupoval.

Mohu to celkem beztrestně prohlašovat, protože většinu si jich stejně už koupila Sargo, takže tím nic neriskuju

Ještě než půjdu spát, tak napíšu Něžného barbara. Začerstva, když jsem ho právě dočetl.