Mám problém: je mi líto nechat tuhle knihu bez záznamu, když už jsem ji přečetl, ale nemám o ní moc co říct.

Na oslavu oboustranné stěhovací rezervace jsme si vyrazili před týdnem do knihkupectví.

Nedávno jsem tu psal, že by se měl zkusit číst Johannes Urzidil. Při další návštěvě knihovny jsem to uskutečnil.

Beletrie se čte pomaleji než naučné knihy a je těžší o ní psát. Ale na duši je to balzám.

Na tuhle knížku jsem pokukoval na pultících knihkupectví už dlouho, ale vydržel jsem morálně. Až jsem ji pak stejně dostal k svátku. Ale uvažte, jak odolat podtitulu O muži, který ztratil práci i rodinu, aby nakonec našel štěstí za pultem kavárny.

Poznámka o samodárku s svátku. Sice bych rád zpracoval hlavně výlety o prodloužených víkendech, ale jsme na štíru s počítači, takže zatím jen něco méně náročného na výpočetní výkon.

Vybavuju si, že jsem o té knížce několikrát četl, když před třemi lety vyšla.