Dost možná ano. Ale nepíše se mi o tom vůbec snadno.
Grandiózní party u pana lékárníka ve stylu osmdesátek mi padla totiž do představy o ideálním večírku naprosto přesně. Takže jsem celkem odhodil veškeré zábrany, což není úplně ideální. Pojal jsem to však filozoficky tak, že společnost byla velice milá (byť z valné části jsem nikoho neznal), myšlenka party geniální a navíc jsem mohl pouštět svoje oblíbené pecky z osmdesátek. Taková konstelace se bude opakovat už jen velice těžko.
Nedopadl jsem úplně slavně, protože jsme jeli zostra. Hlavně tedy v zimní zahradě, která se na tento večer proměnila v Tuzex, a kde se paňákovalo (jedině za bony), tak ten Tuzex se mi stal nakonec osudným.
I když osudným se mi stal už první pohled na pana lékárníka, když nás přišel přivítat v červených elasťácích v zohanovském stylu a v úžasném knírku, který si nechal narůst speciálně pro tuto příležitost. A famózní outfit pana světoběžníka Rejchy to celé jen podtrhl.
Ale dost slov, podívejme se nemilosrdné pravdě do očí alespoň na několika snímcích.
Gruppenfoto zkušeně zorganizovala Sargo (všechny foto od ní).
Know-how hromadné fotografie zahrnuje i povinné přeskupení.
Z tohoto rozmazaného snímku (pořízeného skrytou kamerou) je vidět, že se platilo výhradně bonama.
A vekslovalo se o sto šest.
Dámy hrály stylovou čáru s céčkama.
Chlapecko-chlapeckou část jsme jeli zostra (prosím všimněte si mých stylových nátepníků,
které se mi po celou dobu snažil pan Klíček ukrást!). Dveře vzadu je vstup do Tuzexu - mají na sobě znak.
Tohle bylo nejspíš Chráň si chráň, tie krásne bláznovstvá od Peter Nagy
(ale klidně to mohlo být cokoliv jiného). V pozadí si všimněte jednak na okně disco-koule, kterou
vlastnoručně vyrobil pan Klíček, a dále disco-popelářského majáku, který mi laskavě zapůjčil můj pan prátr.
Vypadám, že řvu jako kráva. Patrně jsem skutečně řval jako kráva.
Závěr: děkuji pořadatelům a účastníkům za krásný zážitek, děkuji rodině za odvoz/odnos a laskavou péči následující den. Už nikdy nebudu pít.