Dnešní státní svátek mi bylo dopřáno strávit svátečně. Na oslavu tedy několik mnoho nezajímavých fotek.
Jelikož cizinci, jak známo, 28. říjen neslaví, raději jsem se nijak nechystal, neboť jsem čekal spíš práci. Sargo měla jakýsi komínářský slet u Varů, takže odložení dítka k babičce bylo jasné, a já jsem plánoval případně slaměnovdovský den v Praze. Nakonec jsem se ráno rozhodl vyrazit do KV též, protože se mi tam dobře jezdí na kole. Dopřál jsem si tedy celodenní cyklokešování. Ale ty kešky jsou tam skutečně náročné. První dvě ve městě jsem vůbec nenašel.
Pokračoval jsem tedy k hrobu Ivana Hlinky u nové pražské silnice. Poklad tam umístil pan Island, přítel DJ-teamu, tedy vlastně přítel našich přátel. Byl jsem na to místo zvědav, protože kolem něj už léta často jezdíme.
Hlavní je samozřejmě úcta k p. Hlinkovi, to je jasné. Ale celkově je to památníček
dosti prostonárodní a jeho pietnost mi nepřipadá nesporná.
Pak jsem vyrazil na kešku do lesů vedle hlavní silnice. Už mnoho let mě zajímalo, jaká je tam vlastně ta zelená turistická kolem golfového hřiště na Andělku. Zatím vždy jsem raději jel po silnici - až dnes jsem to vyzkoušel. Je to lesní vycházka, kde hlavním zpestřením je několikanásobné míjení a jednou dokonce přejití golfového hřiště.
Zde se na pár desítek metrů protne svět golfových hráčů se světem obecného lidu turistického.
Jak jsem slyšel, tak karlovarské hřiště spolu s karlštejnským považují za přijatelně nóbl i ti golfisté, kteří trvají na tom, aby se hrálo nóbl. Musím ale říct, že mi ten prožitek tam zas tak úžasný nepřipadal kvůli značnému hluku z přilehlé silnice, který je slyšet na značné části hřiště úplně bezprostředně. A to dnes byly silnice vysloveně prázdné.
V temném lese někdo vystřelil žlutý ohňostroj:-)
Štastně jsem ztekl Bukový vrch (dle navigace 695 m n. m. - je tam třetí nejstarší česká keška a nejstarší etnicky česká keška v Čechách:-) ) a pak jsem se rozhodl, že dnes je ten správný den naplnit dlouho zamýšlený významný cíl, a to Šemnickou skálu. Krásný to vyhlídkový bod a navíc další poklad pana Islanda.
Ze Šemnické skály je vidět údolí Ohře mezi Kyselkou a KV, v pozadí pak Krušné hory.
Bylo to rozhodnutí velice šťastné. Na skále jsem byl snad víc než hodinu. Napřed se mi nepodařilo najít. Pak přišly dvě výpravy, tak jsem čekal na pařezu trochu níže ve svahu, až odejdou. Pak už se pomalu chýlilo slunce k západu a já měl skálu jen pro sebe. Keška je schována naprosto brilantně, musel jsem překonávat sám sebe každým krokem, když jsem tu skálu oblézal.
Hledání bylo korunováno úspěchem.
Ze skály jsem odcházel naprosto šťasten. Slunce zapadalo za pár minut, tak jsem mastil zase domů. Přijel jsem až za tmy. Ještě že jsem měl reflexní vestu.
Geocaching se samozřejmě odůvodňuje jako dobrá rodinná zábava s dětmi. Ale i takto samostatně strávit den na kole od pokladu k pokladu, to je prostě luxusní nádhera!
Na můj samosnímek jsou čtenáři určitě strašně zvědavi.
Přeji čtenářům i sobě do zbytku týdne neprokluzující řemen, abychom zpracovali soustavnou silou vše, co je třeba zpracovat a vyřídit.