Rád bych si do deníčku zaznamenal, že kolobka mi dělá radost.
Mám ji teprve druhý víkend, tj. sotva týden a jezdím pořád, jak to jde. Na tachometru už mám najetu tu vzdálenost z titulku. Výhody se potvrdily - kolobka jezdí pěkně rychle. Kvůli dopravním omezením po povodních jsem jel zatím jen jednou shodnou trasou z práce jako před povodněmi. Čas s novou kolobkou mi vyšel rychlejší o 20 % než s tím strojem, co jsme měli půjčený. To mi připadá úplně nevěrohodné - váhám, jestli jsem se nějak nepřekoukl v měření.
Košík se též velice osvědčil, využiji ho prakticky při každé jízdě.
Docela dobrý způsob dojížení do práce.
Pokud jde o nevýhody, nejsou dramatické.
Nízká světlost stupátka: stupátko má dvě polohy, v obchodě jsem si ho nechal dát do té nižší, aby se snadněji jezdilo. Dnes jsme jezdil trochu v K. Varech po pěšinách v lázeňských lesích, a nezachytil jsem podvozkem ani jednou. Ale po městě je překvapivě hodně míst, kde člověk může zadrhnout. Je to řešitelné, že se přes obrubník poskočí. Když člověk jezdí stejnou trasu, tak postupně si vychytá drhnoucí místa a jezdí v pohodě. Ale na nových cestách se to holt občas přihodí. Stjeně ale nebudu kvůli tomu zatím dávat nášlap do vyšší polohy.
Setkání de Luxe z různých dob.
Další otázka je délka nášlapu. Stupátko je akorát pro jízdu, ale pořád mi vrtá hlavou, že by byla zábava vozit Jášu do školky na kolobce. Jednou jsme to i zrealizovali a líbilo se nám to oběma. Ale ve dvou se na tom nestálo moc pohodlně, to je pravda. (Argument to ale není moc silný, protože do školky bude chodit právě ještě jeden týden).
Milionáři a milicionáři ve Sv. Janu pod Skalou v knize Obsluhoval jsem anglického krále
nejezdili na kolobkách.
I poslední záležitost není vysloveně vada, nýbrž druhá stránka vlastnosti, která je i pozitivní. Jak jsem psal, pro výběr kolobky rozhodly z velké části i pěkné velké plechové blatníky a košík. Je to jasné, že taková plechová konstrukce třeba při sjezdu po hrbolaté pěšině nebude úplně tichá. Ale zdaleka to nevzdávám: systematicky pracuju na dotahování a podkládání a třeba to ještě dovedu do tichého provozu i na kočičích hlavách.
Nejsem si jist, jak je to s vedením kolobky na kolonádě. Ale nikomu jsem nepřekážel,
a opravdu jsem nejel, jen ji nenápadně vedl.
Poslední dvě fota ukazují, že jsem zkoušel i jízdu v noci - šlo to krásně. Poseděl jsem na kolonádě a vychutnal si své oblíbené prameny. Dal jsem si poctivý litránek, pěkně z cucacího kalíšku, jak se patří. Poprvé jsem měl pocit, že začínám trochu chápat princip té léčby: je u toho asi fakt potřeba v pohodě zevlovat na lavičce.
Obligátní, leč potemnělé a zrnité. Je to drzost, fotit potmě mobilem.
Přeji čtenářům i sobě do nového týdne radost ze soustředěného výkonu.