Zoufalství (Yasmina Reza)

17. listopad 2014 | 06.48 |
› 

Knížečku Zoufalství mi půjčil p. bratr, když jsme byli u nich na návštěvě a jako vždy jsem se kochal jejich vybranou knihovnou.


zoufalstviŘíkal, že si před časem koupil ve slevě několik podobných textů od nakladatelství Fra. Všechny ty knihy prý pojednávaly o stárnoucích mužích, kteří jsou unaveni životem. Že když měl p. bratr počátkem roku méně práce, tak jich přečetl několik podobných rychle za sebou. V důsledku toho měl pak koncem ledna též intenzivní pocit, že je unaven životem.


Zoufalství je vystavěno jako konfrontace vypravěče (dosti mrzutého muže po šedesátce z pařížských vyšších středních vrstev) a jeho nepřítomného syna, jemuž je celý text adresován. Vypravěč se nemůže smířit s tím, že jeho dospělý syn se rozhodl nepracovat; syn se totiž rozhodl pronajmout byt, který dostal od otce, a za nájemné se poflakuje v exotických krajích. Tento motiv vztahu otec-syn mi ale připadal spíše jako berlička než jako opravdu nosné téma.


Lepší jsou části o vypravěčových přátelích a manželce. Opravdu dobře napsané je náhodné setkání se starou známou, která byla milenkou jednoho z vypravěčových přátel. V těchto pasážích jsem si vychutnal, jak hezky byla zobrazena vzájemná úcta a srdečné pochopení lidí, kteří se viděli před dlouhou dobou a jen málokrát, ale přesto si zcela přirozeně rozumí.


Říká: "Zastavte mě, vyprávějte mi o svých stromech, povídejte mi o sobě, o svém životě, co dělají vaše děti?"


"Dcera si vzala lékárníka a jsem dědečkem."

Taková nemístná věta, unikne ti, ani nevíš jak, ale v té chvíli, ve společnosti ženy, která člověka přivádí do rozpaků, jsem podlehl spontánnímu sentimentu, a dospěl dokonce ke křestnímu jménu Jerôme a nemusel ho lovit v paměti.

"A váš syn?"

"Můj syn miluje život a lidi," říkám.

"To má panečku štěstí," směje se. Přesně tohle jsem potřeboval, Geneviève Abramovitzovou. "A vy?"

Knihu bych si asi nekoupil, ale jako půjčené čtení mě potěšila. Líbilo se mi, že k vlastnímu textu je připojen důkladný doslov o autorce.

První věta knihy: Já sám, celou zahradu.

Poslední věta: Ukážu vám, jak umírám, Geneviève...


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře