Jednou se Gogol převlékl za Puškina (sváteční)

17. listopad 2006 | 11.06 |
› 

Poslední dobou jsem nahmátl v knihovně jediný kousek od Daniila Charmse, co mám - Z deníků. Anekdoty. Velice mě potěšil.


Charms mě vždycky přenese do doby kolem maturity, když po převratu začalo vycházet spoustu knížek. První vyšla nějaká taková knížečka s pár jeho minipovídkami - možná se to jmenovalo Bába. Samozřejmě mi to přišlo drahé, tak jsem si to nekoupil, ale pořád dokola jsem si to půjčoval.

.
Znalci starorolské scény jistě vzpomenou pěkné sbírky Autopsie pana Dostála, která byla silně inspirována právě Charmsem.
 

Jak jsem si to tak četl, tak jsem zalitoval, že toho od Charmse nemám více, neboť jsou to humoristické povídky - nejlepší žánr vůbec. Když jsem se tak díval po netu, tak jsem ale narazil na to, že koncem listopadu se chystá nějaké nové vydání - to si nenenám určitě ujít!

A jak tak koukám na Šíleně smutnou princeznu, tak jsem říkal, že bych sem mohl opsat pár těch literárních anekdot, protože je mám rád. A při televizi se výtečně opisuje, tak jich tady bude víc, než jsem původně plánoval:-)

Závěrem dodávám, že jsem si vědom toho, že možná někomu to nemusí připadat srandovní.

0fa378fa7c_5374698_o2
 

(2)
Jednou se Gogol převlékl za Puškina, přišel k Puškinovi a zazvonil. Puškin mu otevřel a křičí: "No, podívej se, Arino Rodionovno, kdo to přišel - já!"

(5)
Puškin sedí doma a přemýšlí: "Já jsem génius, to je v pořádku. Gogol je taky génius. Ale vždyť i Tolstoj je génius a Dostojevskij, dej mu pánbůh věčnou slávu, je taky génius. Kdy už to skončí?"
A tím to skončilo.

(8)
Jednou se Puškin rozhodl postrašit Turgeněva a schoval se na Tverském bulváru pod lavičku. A Gogol se v ten samý den zase rozhodl postrašit Turgeněva, převlékl se za Puškina a schoval se pod druhou lavičku. A už kráčí Turgeněv. To jste měli vidět, jak ti dva vyskočili!

(12)
Lev Tolstoj měl hrozně rád děti, ale dospělé nemohl ani cítit, zvláště ne Gercena. Jen ho uvidí, hned na něj s holí a snaží se trefit do očí.
Ale Gercen se tváří, že nic nepozoruje, a říká: "No jo - Tolstoj, to je Tolstoj!"

(21)
Lev Tolstoj měl hrozně rád děti. Když se ráno probudí, nějaké si chytí a hladí po hlavičce, dokud ho nezavolají ke snídani.

(25)
Jednou se Gogol převlékl za Puškina a přišel na návštěvu k Vjazemskému. Podíval se náhodou z okna a vidí, že Lev Tolstoj mydlí Gercena holí a kolem stojí děti a řehoní se. Přišlo mu Gercena líto a dal se do pláče.
A podle toho Vjazemskij poznal, že před ním nestojí Puškin.

(26)
Gogol četl Puškinovo drama Boris Godunov a mumlal si:
"Tak se na toho Puškina podívejte! Je to ale pacholek!"

(30)
Lermontov miloval psy. A ještě miloval Natálii Nikolajevnu Puškinovou. Ale nejvíce miloval samotného Puškina. Četl jeho veše a vždycky plakal. Popláče si a pak vytasí šavli a začne kolem sebe všechny polštáře sekat na cimpr campr.
A kdyby se mu dostal pod ruku milovaný pejsánek - rozsekal by ho na čtyřicet kousků!
Ale Puškina žádné verše nerozplakaly. Ani náhodou.

(31)
Jednou se Gogol převlékl za Puškina, navrch si připevnil lví kůži a jel na maškarní ples. F.M.Dostojevskij, dej mu pánbůh věčnou slávu, ho uviděl a křičí: "Vsaďte se, že je to Lev Tolstoj! Vsaďte se, že je to Lev Tolstoj!"

(32)
Lermontov byl zamilovaný do Natálie Puškinové, ale nikdy s ní nepromluvil. Jednou vyvedl své psy proběhnout se po Tverském bulváru. No a oni přirozeně vyvádějí, koušou ho a celého ho zadělali. A najednou jde ona se svou sestrou Alexandrinou. "Podívej se, ma cher," povídá, "že se tak někomu chce takhle si komplikovat život! To už je lepší držet doma víc dětí."
Lermontov si v duchu až odplivl. "Je to ale kráva," myslí si, "takovou bych nechtěl ani zadarmo!" A od té doby už nesnil o tom, že ji unese na Kavkaz.

(34)
Lev Tolstoj hrozně rád hrál na balalajku (a také měl ovšem hrozně rád děti). Ale nešlo mu to. Stávalo se, že píše román "Vojna a mír" a v duchu si říká: Tram-ta-da-ta-da-da-ta... Nebo: ta-da-dam-dadadam-pam-pam!

(39)
Lev Tolstoj měl hrozně rád děti a psal pro ně básničky. Ty básničky si zapisoval do zvláštního sešitku. Jednou po čaji podává ten sešitek manželce: "Podívej se, Sofi, - že je to lepší než Puškin?" - a sám za zády pevně svírá hůl. Ona si to přečetla a povídá: "Ne, Ljovuško, je to daleko horší." A tu ji přetáhl holí po hlavě - bác! Od té do by se ve všem spoléhal na její literární vkus.

(41)
F.M.Dostojevskij, dej mu pánbůh věčnou slávu, měl také hrozně rád psy, ale byl chorobně ješitný a tajil to (o těch psech), aby nikdo nemohl říct, že se opičí po Lermontovovi.
I tak se o něm už leccos povídalo.

(42)
Jednou šel Gogol po Tverském bulváru (ve své podobě) a potkal Puškina. "Buď zdráv, Puškine, - povídá, - pořád jen píšeš básničky a samé básničky? Pojď, napíšeme prózu."
"Próza je jen ................................................................................................ dobře," namítl Puškin.

(46)
Jednou se Gogol převlékl za Puškina a přišel na návštěvu k Majkovovi. Majkov ho posadil do křesla a nabízí mu hořký čaj. "To byste nevěřil, - povídá, - Alexandře Sergejeviči, nemáme v domě ani kouska cukru. Tuhle přišel Gogol a všechen cukr snědl."
Gogol na to nic neřekl.

(52)
Lev Tolstoj měl hrozně rád děti a pořád jich neměl dost. Přivedou jich plný pokoj, že tam není k hnutí - a on pořád křičí: "Ještě! Ještě!"

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře