Tento týden jsme zkonzumovali můj dárek k svátku od drahé mangelky, totiž lístky do Divadla v Celetné. To vše umožněno pouze obětavostí kolegyně Eithné, která zvládla naše obě dítka, zatímco jsme v divadelním baru cucali campari s džusem:-)
V divadle jsme byli po roce a půl, velice slavnostní chvilka. Asi je příznačné, že i minule to bylo sekundární shakespearovské představení - tehdy to byly všechny hry W. S. ve dvou hodinách. Teď jsme byli na hamletovské etudě od p. Toma Stopparda, rodáka ze Zlína.
Moc divadel neobrážíme, bylo to zas velice pěkné; jenom škoda, že se na dobré vystoupení nesešlo stejně dobré publikum.
Hlavní postavy.
Pokud jde o zhodnocení hry, asi by to mohl provést někdo, kdo se bezpečně orientuje v Hamletovi. Což já bohužel nejsem. Jestli jsem to správně pochopil, tak Rosencrantz a Guildenstern jsou dvě hodně epizodní postavy v Hamletovi, což bude patrně podobné i s těmi herci, míněno postavami herců v Hamletovi. Tyto charaktery jsou tady naopak hlavní, ba jediné. A Hamlet je podán tedy z jejich pohledu.
Pobavil jsem se asi nejvíc v zábavných odbočkách. Jednak, když hlavní dvojice hraje slovní tenis "na tři sety". Což spočívá v tom, že musí vést dialog jen v otázkách - tam jsem si uvědomil, jak výtečné mentální cvičení je kladení otázek; člověk otázkou nic neprozradí a může se jen dozvědět. Oni sami to tak berou - jako přípravu na rozhovor s p. Hamletem, kterého se pokusí pochopit a pobavit a splnit tak úkol od krále a královny. P. Hamlet jejich snahu v rozhovoru ale suverénně rozmetá, aniž by se musel snažit. Potom se mi líbilo, jak následně hovor s p. Hamletem analyzovali. To je povědomé asi každému, kdo vede pracovně někdy nějaká jednání a potom má po-jednací rozbory.
Hra má několik míst, která jsou vysloveně chechtací, prostě čisté skeče. Zejména před koncem prvního jednání předvádějí členové kočovné herecké společnosti různé způsoby umírání. Sice jsem se chechtal, ale současně jsem děsně trpěl tou naší českou upjatostí, že se v divadle netleská výkonu na otevřené scéně. Každá ta skvělá scénka si bývala zasloužila pořádný aplaus a hvízdání, ale nebylo nic. To samé potom, když na scéně zpívali legrační písničku.
Nikdy jsem v cizině v divadle nebyl, tak si nejsem jist, nakolik jsou mravy jinde jiné. Ale už p. Čapek píše myslím v Anglických listech, jak je to zvláštní zážitek v anglickém divadle, že diváci reagovali spontánně na veškeré dění na scéně, že třeba uznale tleskali, když někdo pěkně vyznal lásku apod. Takové divadlo by se mi líbilo! To by bylo nějaké ocenění účinkujícím, než to pitomé dlouhé tleskání na konci. Tady ta hra i výkony herců po spontánní reakci obecenstva přímo volaly, ale nedovolaly se. Možná to bylo i tím, že ani to malinké hledišťátko v Celetné nebylo vyprodané, přestože se jednalo o obnovenou premiéru (v pozměněném obsazení, jak jsem pochopil).
Herci byli výteční - všech pět. Všechny jsem viděl poprvé v životě, vyjma jedné TV star, a to p. Matouše Rumla, kterého znám ze sitcomu Comeback, kde hraje postavu Lexy. Pro mě to bylo ideální složení, protože vidět nové tváře je příjemné a do toho trochu toho setkání s TV celebritou, navíc mou oblíbenou.
Ze hry jsem si odnesl jeden nový poznatek, nebo spíš zážitek. Nikdy jsem nechápal, když jsme se ve škole učili, že v shakespearovské době byli jen mužští herci, kteří hráli i ženské role. To mi připadalo zcela šílené. Nyní už tolik ne, poté, co jsem viděl právě p. Rumla v této hře. Naživo je mnohem drobnější a šlachovitější, než si ho představuji dle TV. Když se převleče do ženských šatů a ladně se pohybuje, tak bych ani nepoznal, že to je muž. Teď už si dovedu představit, že určitě typy mužů by mohly i ženskou roli zahrát.
Hru Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi v Celetné tedy mohu doporučit. A pořádně to v tom hledišti roztočte, ať to divadlo k něčemu vypadá.