Když už jsem si to půjčil a prohlédl, tak je mi to líto vrátit bez poznámky na blogu.
V knize nejsou soukromé stavby, jenom státní. Stylově se autor vymezuje proti sorele. Píše kulantně, že vybrané stavby začínají po "překonání historismu", což vidí od roku 1958 čs. pavilonem na světové výstavě v Bruselu. Od té doby zachycuje publikace to nejlepší až do r. 1980, kdy knížka vyšla.
Je to výzva - nelíbila se mi ani jedna stavba vybraná do téhle knihy. Což je podezřelé. Vypadá to celé jako soutěž na hnusný dům. Je docela otázka, nakolik bylo vůbec záměrem, aby tyto domy hezky vypadaly. Protože vláda toho chtěla hlavně postavit hodně - byl to zajímavý projekt, že vláda zkusí postavit každému byt (vyřešit bytovou otázku). A hlavně, že ho dotáhli docela blízko uskutečnění. Čehož je důkazem i ta střecha nad hlavou, co mám, když tohle píšu.
Podle mého musí přijít někdy brzo doba, kdy ten hrozný betonový brutální styl přijde do módy. Dle mého je jasným tipem pro avantgardníky, co by rádi byli vpředu nějaké vlny.
Celkově bych řekl, že vládě jako stavebníkovi šlo tehdy asi hlavně o funkčnost a v řadě ohledů toho dosáhli. Z mého pohledu je největší zásluhou, že udělali pražské metro. Osobně mi připadá, že se ukazuje, že ten starý avantgardní koncept města může i fungovat. Protože je pravdou, že když člověk bydlí přímo u stanice, lze se reálně z panelového sídliště podzemní hromadnou dopravou rychle dostat do centra a tam pracovat. A přitom nemuseli kvůli výstavbě sídlišť zbourat Prahu - zastavěly se plochy okolních vesnic; tento venkovský charakter je na sídlištích přes veškerý ten silný nápor průmyslové výstavby pořád místy znát. (Jiná otázka je, jak jsou sídliště životaschopná, když jsem četl, že jízdenky na metro kryjí jen čtvrtinu nákladů na pražskou MHD, zbytek platí nakonec vláda z daní).
Metro Můstek - původní podoba.
Pokud jde o paneláky, když jsou v dobré lokalitě, tak bych je nezatracoval. Tím, jak je stavěli rychle, beru je do určité míry jako polotovary a je potřeba je ještě dostavět (izolovat, decentně nabarvit - většinou se barví hnusně, ale už jsem viděl i pěkná řešení - překvapilo mě však, že nejhezčí je na ních stejně šedá barva). Na těch panelácích mi nejvíc vadí, že je stavěli tak strašně velké, protože tou velikostí teprve začínají být opravdu nenapravitelně nepěkné. Když jsou někde menší paneláky, tak ty mi připadají velice nenápadné a přijatelné a dají se různými způsoby úspěšně zlidšit. Navíc v těch menších je myslím menší riziko, že se nezvládne správa domu a špatná partaj rozvrátí kvalitu bydlení ostatním.
Tato fotka mi vyrazila dech. Opravdu nemilosrdná prezentace (Košice).
Podivných staveb je knížka plná. Třeba hotel Intercontinental jsem považoval vždycky jako obzvláště odporný dům. O to zábavnější je, jak na něj byli tehdy pyšní a točili v tom tolik filmů. Hlavně si vybavím vždyky Zítra vstanu a opařím se čajem - ten se tam odehrává prakticky celý.
Prý je Intercontinental (tehdy ještě psali Inter-Continental) ve stylu brutalismu.
Dle mého toto je jasný tajný tip na budoucí módní stylovku.
Koukal jsem, že Kotvu navrhli ti samí jako Thermal a federální shromáždění (Aktualizace - čtu to po sobě, a tohle je blbost, taky jsem se mohl podívat do wikipedie... Ale nechám to tu pro výstrahu sobě i dalším blogerům, co jsou líní si prověřit i jednoduchá fakta). Federální shromáždění slavně nedopadlo, v Kotvě už jsem dlouho nebyl. Pokud jde o Thermal, tak neznám žádného příznivce. Já jsem příznivec toho bazénu, který je prostě skvělý: velký, otevřený, s výhledem na kolonádu, s velkorysým zázemím. Ale jinak do toho baráku nikdo nechce asi chodit, protože tam je všechno zavřené. Hlavně snack bar, kam jsem jako dítko po plavání chodil s tatínkem na pohár.
Extrémní jednoduchost vyznávali i reklamní textaři.
Nakonec tedy Současná architektura ČSSR není úplně nepodnětná knížka. Jenom si člověk říká, jestli ty městské čtvrti z období sorely nebyly na bydlení lepší než tohle?
První věta knihy: Co je to vlastně architektura, co představuje kompozice lidských sídel, v čem spočívá estetické působení stavebních děl, souborů a sídelních celků, které lidé ustavičně vytvářejí a přetvářejí svou prací v přírodním prostředí?
Poslední věta: Řešení interiéru restaurace Zlatá Praha je podřízeno hlavnímu výtvarnému záměru - neobvyklé vyhlídce na Staré Město spojitě prosklenou jihovýchodní stěnou.