Robert Musil - Eseje

23. listopad 2010 | 21.51 |

Dnes to bude zas jednou ještě méně článek a jen záznam.

ImageŽádný přítel střední Evropy nemůže zůstat při jménu pana Musila chladným. Mám dojem, že p. Robert Musil jest ikonou ideje zaniklé střední Evropy.

Hlavní otázkou samozřejmě je, jak číst jeho jméno: je stylovější číst ho po česku, nebo Múzyyl, jak se četl sám a čtou ho jeho krajané?

Snažil jsem se už párkrát k jeho dílu proniknout, protože bych též byl rád uvědomělým Středoevropanem. Ale zatím se mi to nepodařilo. Půjčil jsem si před časem Zmatky chovance Törlesse, ale popis děje na záložce mě natolik odradil, že jsem to bez čtení zase vrátil. Pokud vím, tak jediným jeho velkým dílem je nedokončený román Muž bez vlastností. Hezké moderní zpracování připravil loni bavorský rozhlas - je to celé k dispozici zde. Poctivě jsem celých 20 hodin dramatizovaného čtení naposlouchal, ale stejně jsem na Muži vez vlastností zatím to úchvatné, co tam vidí ostatní, nenalezl.

Tak jsem si říkal, že to nemohu vzdát a půjčil jsem si teď v městské lidové celkem útlou knihu p. Musila Eseje. Sice jsem si ji přečetl, ale celkem nic mě tam nezaujalo. Ale tedy ani nepopudilo. Jsou to takové rozpitvávací články, sice většinou asi na straně lepších proti horším, ale pro mě nezajímavé. Jediným postřehem, který mě bavil, bylo, že aby se člověk bavil, tak že k tomu patří kousek donucení. 

Zdá se totiž, že k zábavě patří jistý nátlak. Nejsem sociolog, ale přijde mi nápadné, že každá slavnost má nějaký podnět a že nikde na světě se lidé nescházejí jen proto, aby se bavili. Dokonce proslulé pohlavní excesy ve starověku a u primitivů se upínají k religiózním předpisům, dvorní slavnosti se družily k službě knížectví, křesťanské hlavní dny obžerství připadají na nejdůležitější svátky.  Vůbec to vypadá tak, jako že k zábavě patří jistý nátlak, nemá-li vzejít opozice nudy a rozmrzelosti.

Beru si z toho to, že nikdo se rád neobléká do lepšího oblečení, chodí na společenské akce, každý říká, že na takové věci ho neužije, ale že bez toho zábava asi opravdu není.

Jinak mě tam zaujalo už snad jen to, že se považoval běžně za Němce, což asi dnes už u rakouských spisovatelů nebude obvyklý výraz - otázka je, který přístup je pravidlem a který anomálií. Taky jsem čekal, jestli někde se zmíní o své moravské životní periodě (důstojnická škola v Hranicích, technika v Brně), ale není tam ani slovo.

Ohledně překladu pak jsem si všiml, že používají slovo "předhůzka". Já tedy nevím, ale je to normální? Vorwerfen a Vorwurf jsou strašně obvyklá slova a nikdy si nejsem jist, jak je nejlépe přeložit. Ale "předhůzka" mi připadá jako naprostá rezignace na dobré převedení. (Ne, že bych si myslel, že ta slova jsou nějak významově hodnotná. Už ten problém s překladem dle mého ukazuje, že to jsou asi dost mlhavé floskule, což právě svádí k častému užívání).

Závěr: nejsem schopen nalézt důvod, proč tuto knihu někomu doporučit, vyjma slavného jména autora.

První věta knihy:  Vím, že teorie vůbec není šedivá, nýbrž že naznačuje každému umění rozsáhlé perspektivy svobody.

Poslední věta: Chci doufat, a taky to předpokládám, že to, co pramení z pravdy, v přiměřené formě a užito čistě na duchovní oblast, zapůsob v evropském vývoji ještě jednou!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře