Miloně Čepelky Poklesky rozverné snoubenky

K vánocům jsem dostal - jako samodárek - prozaickou prvotinu Miloně Čepelky Poklesky rozverné snoubenky.

Připadá mi, že Cimrman se pěkně hodí ke svátečnímu lenošení. Tak jsem si poslechl kompletně znovu předloňský vzpomínkový seriál Českého rozhlasu Podzim s Járou. (Všechny díly legálně ke stažení zde). Velice se to vydařilo - každému si dovoluji to doporučiti k poslechu.

Říkal jsem si přitom, jak populární to divadlo je už celá desetiletí. A přitom jak hodně zpátky se drží se zpeněžením té popularity. Nemluvím o nízké ceně vstupenek do divadla (ta je spíš k vzteku, protože se nedají rozumně sehnat, i když by tam člověk rád zašel třeba jen jednou za pět let).

Ale na současné poměry nemají v podstatě žádný merchandising. A přitom jméno Cimrman by se dalo zpeněžovat krásně a celkem kdekoliv a jakkoliv. Když jsem se díval do koloniálu na cimrman.at, tak se tam nesměle rozjíždí jen pár publikací a kalendář. Kde jsou nějaké figurky a společenské hry?

Miloně Čepelku myslím zdaleka ne jen já považuju za démonického krále řady her Járy Cimrmana.

To všechno mě přivedlo k závěru, že i když od jeho románu jsem si nic moc nesliboval, klidně a rád se nechám trošku nachytat s takovouto maličkostí, když po čtyřiceti letech divadelní popularity vydá jeden z původní čtyřky zakladatelů Divadla Járy Cimrmana svůj starý neotištěný text. Navíc mě zaujala informace v předmluvě, že se jedná o text napsaný v roce 1972, když autorovi bylo třicet sedm let. Nabídl ho k otištění až v roce 1990, ale byl tehdy odmítnut. Teprve nyní kniha vyšla.

Knížku jsem přečetl rychle a bezbolestně. Fanatickým fanouškům, jako jsem já, bych řekl, že se nějak zvlášť bát nemusí. Aniž bych se pokoušel to vysvětlit blíže, dojem z toho je jako z typické docela slušné začátečnické práce. Měl jsem možnost přečíst kdysi několik rukopisů začínajících autorů; p. Čepelka byl jistě zkušenější člověk, ale ty pocity z těch nedokonalých textů se mi najednou zpřítomnily.

Prostá, ale švarná, bloncka z venkova s dlouhýma nohama se stane zdravotní sestrou v nemocnici blízko Prahy a přes volnou lásku s řadou kolemjdoucích se postupně propracovává k tomu jedinému pravému Alešovi, což je takový idealizovaný Miloň. Dobrá literatura to ale bohužel není.