Substandardní ruské dějiny

21. únor 2009 | 00.10 |

... ale i tak celkem čtivé.

ruskoDějiny impéria - sláva a pád ruských říší od Philipa Longwortha je tlustá kniha zahrnující celé ruské dějiny. Přesto se dá přelouskat celkem rychle a bezbolestně.

Bohužel o doporučení nemůže být moc řeči, protože sice vypráví klidně a plynule, ale je velice nespolehlivá v detailu. Tak se člověk ptá, jak je asi spolehlivá celkově. A to se detailům programově vyhýbá: je to všechno letem světem. A i tam, kde mluví o nějaké jednotlivosti, v zájmu plynulosti vyprávění napíše třeba "jeden kapitán obeplul Zemi", namísto aby uváděl jméno kapitána nebo lodi.

I tak je však těch chyb dost. Počínaje dost častými překlepy v letopočtech (a to já samozřejmě jsem schopen zachytit jen překlep v řádu stovky, když je třeba 1864 namísto 1664, kdo ví, kolik je tam překlepů v nižších řádech, kde to nepoznám), přes zoufalý překlad (500 milionů není půl bilionu, i když biliony tam lítají o sto šest) až po pěknou řadu faktických chyb, které opravil sám překladatel.

Dám příklad jednoho odstavce o druhé světové válce. Je sice v rámci knihy extrémní. Avšak něco takového se skutečně jen tak nevidí:

mannstein

Hvězdičky označují následující faktické korekce překladatele:

opravy

Přesto však mám trochu zábrany tu knížku úplně odsoudit. Pořád mám pocit, že cizinci dává jednoduchý mustr, kterého se může v ruských dějinách chytit. A sice, že tam byly postupně čtyři říše, které expandovaly a potom skoro zanikly: vikingsko-obchodní Kyjevská Rus, pak od Ivana Hrozného Ruské velkoknížectví se sídlem v Moskvě, které svrhlo mongloskou nadvládu, potom po vymření dynastie a rozkladu způsobeném chladným klimatem na počátku 17. století nastoupilo klasické impérium Romanovců, které mělo celá desetiletí oslňujících vítězství na všech frontách, a nakonec Sovětský svaz, světová velmoc, která sáma sebe zrušila víceméně bez nutnosti a dobrovolně.

Takže nakonec jsem si úplně nejvíc se zájmem přečetl stručný přehled života a díla Borise Godunova: toto jméno totiž vyslovil Werich v jedné forbíně s Horníčkem, které miluju, a netušil jsem nikdy, o koho jde. Tak teď už tuším (schopný car, který však vládl právě během té malé doby ledové, kdy opakovaná neúroda způsobila nepředstavitelný několikaletý hladomor).

Pozitivně snad ještě jedna poznámka: docela hezky a podrobně rozebírá vznik a rozvoj ruské diplomacie ve středověku. A opakovaně si všímá, že ruská diplomacie sice neměla za diplomaty atraktivní osobnosti, ale byla od počátku pečlivě organizovaná a efektivní v tom smyslu, že Rusko získalo začasté hodně jen diplomacií, aniž by muselo užít sílu (k níž nezřídka by nebylo schopno).

Celkově čím blíže k současnosti, tím méně zajímavé to bylo čtení. V moderní části se vyhýbá myslím podstatným záležitostem (jak může třeba mlčet o otázce, kolik bylo ruských obětí druhé světové války? zajímal by mě aktuální stav vědomostí) a trošku uhýbá z toho poklidného hlavního proudu, který se mi na tom jinak líbí. Kniha je psaná v roce 2004. Ohledně posledního vývoje se snaží podat názor co možná ostře, a sice tak, že Gorbačov nesmyslně zničil vlastní říši, ale s dobrým úmyslem, jen z diletantismu, Jelcin je podán jako hlavní záporák, který to dorazil. Na jejich pozadí pak kontrastně podává kladnou figuru Putina jako po dlouhé době dobrého vládce. Budeme mít asi příležitost na vlastní oči pozorovat, co bude dál. Jeslti - jak se píše poslední dobou na některých politických fórech - se náhodou už brzo nebude aktuální bát se Ruska, ale spíš bát se o Rusko, aby se totálně nezhroutilo.

 Na úplný závěr ještě na ukázku citát, jímž dokládá nejhlubší potupení Ruska za Jelcinovy vlády - sestavil pozoruhodnou směsici o zlém roku 1996:

- V Čečensku nákladná válka pokračovala bez přestávky a NATO podle plánu posunulo své hranice k východu, blíže k Rusku.

- Ve Vorkutě horníci, kteří už pět měsíců nedostali mzdu, vstoupili nakonec do stávky.

- Rusko bylo nuceno uzavřít dohodu s Francií, na jejímž základě muselo vyplatit náhradu potomkům osob, které od roku 1830 investovaly do ruských dluhopisů.

- Policie zaregistrovala 574 případů vraždy na objednávku, z toho jen 64 bylo vyřešeno.

- Z podnětu kardinála Ratzingera zahájil Vatikán misionářské tažení, které mělo zoufalým Rusům nabídnout slova útěchy od katolické církve.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Substandardní ruské dějiny sargo 21. 02. 2009 - 12:08
RE: Substandardní ruské dějiny eithne 21. 02. 2009 - 12:11
RE: Substandardní ruské dějiny wu 21. 02. 2009 - 13:34
RE: Substandardní ruské dějiny jarmik 21. 02. 2009 - 13:53
RE: Substandardní ruské dějiny kaci 21. 02. 2009 - 17:17
RE: Substandardní ruské dějiny jarmik 22. 02. 2009 - 08:53
RE: Substandardní ruské dějiny jvjr 19. 03. 2009 - 11:44
RE: Substandardní ruské dějiny jarmik 26. 03. 2009 - 11:32