Domácí účty, doktoři a recept na věčné zdraví

13. leden 2009 | 21.58 |

Dnes nemám na víc než na nesouvislé deníčkové zápisy.

1. Sledování domácích výdajů

Poté, co jsme se přestěhovali a refinancovali, říkal jsem si, kolik tak asi máme měsíční výdaje. Snažil jsem se to loni párkrát zjistit z různých výkazů, ale vycházela mi značně fantastická čísla. Navíc se do toho míchaly ty ohlasy prodeje baráku. Takže jsem se nemohl dobrat ničeho, co by mě přesvědčilo.

Takže od Nového roku jsme začali důsledně zapisovat veškeré výdaje. Využil jsem té příležitosti k vyzkoušení a používáme na to službu Dokumenty na Google. A jsem tím naprosto nadšen: kdekoliv kdykoliv máme online k dispozici tu tabluku. Na takovýto účel je to velice praktické. Navíc je to jednoduché a snadno ovladatelné.

vydaje

Výhled pravdě do očí.

Co se tak dívám po těch prvních deseti dnech, tak se obávám, že ty fantastické cifry z loňska nebyly výsledkem chyby v úvaze...

Zatím s tím nemám vysloveně škudlilské úmysly. Spíš považuju za nezbytnou informaci pro další život, kolik vlastně máme výdajů zbytných a kolik nezbytných.

2. Věčné zdraví

Říkal jsem si, že si musím poznačit výrok pana učitele, co tuhle z něj vypadlo. Jak už to u těchhle hejsků chodí, učil mnoho let po celém světě. Tak ohledně toho zdraví říkal, že poté, co žil nějakou dobu v Bangladéši, tak dospěl k tomu, že zdraví je věc, kterou bere vážně. Konkrétně se to promítá do následující sady pravidel, která si myslí, že mu udržují zdraví:

- hodně si mýt ruce,

- jíst zeleninu a ovoce,

- trochu cvičit,

- sám to říkal rozpačitě, ale říkal, že má pocit, že je přínosná dezinfekce po čištění zubů si ještě vyplachovat ústní vodou.

3. Tečka

Podobné články obvykle končívám nějakým tím jucháním. Pravidelným čtenářům je jasné, že to nebude nic potěšitelného. Dnes večer mému srdci konvenuje německý poprock, co nezastavíš, a hrajou to Die Ärtze.

Jedna taková moje moc oplípená filozofická je Nicht allein. A my všichni budeme doufat, že to Laibach nepředělá a nepodá nám táž slova v pochodovém podání. Byla by to škoda: ten text je vydařený i na slušný standard pánů z Ä.

Taky mám rád tuhle Nichts in der Welt. Je to taková krajně sentimentální, jako ptáček u louže, jak se mu třepe pérečko.

Pevné zdraví!

Zpět na hlavní stranu blogu