Zástava, dluhy a tak

Opožděný bilanční deníčkový záznam z domácnosti, který by se patřil spíš k Novému roku.

Autor Bohatý táta, chudý táta píše, že je špatným životním programem chodit do práce, spořit co nejvíc a splácet hypotéku na barák. Že tak člověk nezbohatne. Asi na tom něco bude.

V každém případě ale musím říci, že pro nepodnikavého člověka jako já je to příjemný pocit vymazat si zástavu z bytu. Netvrdím, že hned zítra se pustím do odvážných investic. Ale bez velkých dluhů se mi rozhodně přemýšlí uvolněněji a více to baví. 

Tedy: bez dluhů ještě nejsme, i když zástavní právo už jsme vymazali. Zůstalo něco nezajištěného (aniž by samozřejmě v tom byl v našem případě jiný rozdíl oproti zajištěnému, kromě psychologického). Ale jsou to dluhy jen technicky, protože se nám na přelomu roku povedlo už naspořit tolik, kolik dlužíme. Teď už jen čekáme, až to půjde splatit.

(Nemohu si v této souvislosti odpustit uplivnutí směrem k úvěrům ze stavebního spoření, které jsou ach tak seriózní oproti jiným půjčkám. Až na těch pár zanedbatelných drobností, jakože

• první půlku doby to úročí vyšsí sazbou, než je inzerována (říkají tomu překlenovací úvěr),
• jen náhodnou shodou okolností v této době splátky neumořují jistinu, namísto toho se ukládají vedle na jiný účet, jehož výnosy jsou opět jen náhodou násobně nižší než úrok na té jistině, kterou by dlužník mohl těmi splátkami umořit, a
• opravdu jen škarohlíd jako já se může vztekat nad detailem, že úvěr nelze v této době splatit.)

No nic, na drobný ojeb je člověk zvyklý. Když to vezmu z historického hlediska, tak už ty banky konečně úvěry na bydlení umí dávat a nějakou službu poskytujou. Naše eskapády jsme zvládli docela hladce, přestože půl roku jsme měli na úvěr jak dům, tak současně i byt. I když bez podstatné půjčky od našich by to zdaleka tak hladké nebylo.

Další milníky jsou jasné: rezerva ve výši půlročních výdajů domácnosti a pak vzhůru hleď na ČEZ. Ale s tím ještě chvilku počkám, podle mého není zatím spěch sázet na růst a optimismus.