Franz Kafka byl blogger jako vyšitej. Jenom v té době nebylo ještě pise.cz.
A tak byl nucen uchylovat se k deníku - ve skutečnosti jen náhražce blogu. Přitom kdyby psal blog, tak by - při vším respektu - trhnul v návštěvnosti možná (ale to opravdu jen možná) i takovou Hablinu!
K uvedenému názoru jsem dospěl aktuální četbou knihy Franz Kafka: Deníky 1909 - 1912.
Není snad dokonalý posting ze všedního dne třeba toto?:
Starý muž v plandavých kalhotách na Belvederu. Píská si; když na něho pohlédnu, přestane; když se dívám jinam, znovu začne; nakonec píská, i když na něho hledím. (27.11.1911)
Nebo poetický záznam z nevěstince, ten by měl určitě velkou čtenost, pokud by se tomu dal správný titulek:
Předpředevčírem v bordelu Suha. Jedna Židovka s úzkým obličejem, či lépe s obličejem, který přechází v úzkou bradu, ale rozmáchle vlnitým účesem je roztahován do šířky. Troje malé dveře vedoucí zevnitř budovy do salonu. Hosté jako na strážnici na jevišti, vždyť nápojů na stole nikdo skoro netkne. Ta s plochým obličejem v nepadnoucích šatech, které se začínají vlnit až úplně dole při obrubě. Některé teď i dřív oblečeny jako loutky z dětského divadla, jaké se prodávají na vánočním trhu, tj. polepené rýšky a zlatem a s přistehnutými šaty, takže je lze jedním rázem strhnout a ony se pak člověku v prstech rozpadnou. Hostitelka s matně plavými vlasy, bezpochyby pevně přetaženými přes hnusné předložky, se svisle trčícím nosem, jehož směřování je v jakémsi geometrickém vztahu k povislým prsům a sešněrovanému břichu, stěžuje si na bolest hlavy, vyvolané tím, že dnes v sobotu je velký ruch a nic z toho. (1.10.1911)
Před časem jsem měl dost komentářů u článků o Rudolfu Steinerovi a jeho antroposofických přednáškách. Zaujalo mě, že Kafka na ně též v Praze docházel, dokonce byl u Steinera na návštěvě a chtěl ho požádat o životní radu. Zápis ale končí v polovině věty:
Nesmírně pozorně naslouchal a zřejmě mě přitom vůbec nepozoroval, zcela zaujat mými slovy. Občas kývl, což podle něho, jak se zdá, pomáhá silnému soustředění. Zpočátku ho rušila tichá rýma, teklo mu z nosu, ustavičně si strkal hluboko do nosu kapesník, na každé nosní dírce prst (28.3.1911)
Nejsem si jist, kolik moudrosti si dr. K. z toho odnesl.
Ilustrace F. K. - zážitek z vystoupení artistů.
Závěrem ještě koncept stížnosti, kterou chtěl dr. napsat svému nadřízenému. Kdo jsem já, abych se posmíval pracovnímu vypětí světového spisovatele, navíc asi už tehdy vážně nemocnému?
Jak jsem dnes chtěl vstát z postele, jednoduše jsem se složil. Má to velice prostý důvod, jsem naprosto přepracovaný. Ne z úřadu, ale z ostatní práce. Úřad se na tom bez své viny podílí jen tím, že kdybych tam nemusel, klidně bych mohl žít pro svou práci a nemusel tam den co den trávit těch 6 hodin, které mě, jelikož jsem měl plno svých věcí, zvlášť v pátek a v sobotu, soužily, že si to nedokážete představit. Konec konců je to jen tlachání, vždyť vím, vinen jsem já a úřad má vůči mně velice jasné a oprávněné požadavky. Jenomže pro mne je to strašlivý dvojí život, z něhož je patrně jen jedno východisko, šílenství. Píšu to při jasném ranním světle a určitě bych to nenapsal, kdyby to nebylo tak pravdivé a kdyby vás nemiloval tak jako syn. (19.2.1911)
Někteří sponzoři jsou k nezaplacení.
Závěrem snad jen to, že evidentně uměl dobře česky. Opakovaně tam píše, že chodil vyřizovat za otce obchodní věci, když bylo potřeba to domluvit česky; hlavně se zaměstnanci obchodu, když se chtěli trhnout a postavit na vlastní nohy.
K uvedenému názoru jsem dospěl aktuální četbou knihy Franz Kafka: Deníky 1909 - 1912.
Není snad dokonalý posting ze všedního dne třeba toto?:
Starý muž v plandavých kalhotách na Belvederu. Píská si; když na něho pohlédnu, přestane; když se dívám jinam, znovu začne; nakonec píská, i když na něho hledím. (27.11.1911)
Nebo poetický záznam z nevěstince, ten by měl určitě velkou čtenost, pokud by se tomu dal správný titulek:
Předpředevčírem v bordelu Suha. Jedna Židovka s úzkým obličejem, či lépe s obličejem, který přechází v úzkou bradu, ale rozmáchle vlnitým účesem je roztahován do šířky. Troje malé dveře vedoucí zevnitř budovy do salonu. Hosté jako na strážnici na jevišti, vždyť nápojů na stole nikdo skoro netkne. Ta s plochým obličejem v nepadnoucích šatech, které se začínají vlnit až úplně dole při obrubě. Některé teď i dřív oblečeny jako loutky z dětského divadla, jaké se prodávají na vánočním trhu, tj. polepené rýšky a zlatem a s přistehnutými šaty, takže je lze jedním rázem strhnout a ony se pak člověku v prstech rozpadnou. Hostitelka s matně plavými vlasy, bezpochyby pevně přetaženými přes hnusné předložky, se svisle trčícím nosem, jehož směřování je v jakémsi geometrickém vztahu k povislým prsům a sešněrovanému břichu, stěžuje si na bolest hlavy, vyvolané tím, že dnes v sobotu je velký ruch a nic z toho. (1.10.1911)
Před časem jsem měl dost komentářů u článků o Rudolfu Steinerovi a jeho antroposofických přednáškách. Zaujalo mě, že Kafka na ně též v Praze docházel, dokonce byl u Steinera na návštěvě a chtěl ho požádat o životní radu. Zápis ale končí v polovině věty:
Nesmírně pozorně naslouchal a zřejmě mě přitom vůbec nepozoroval, zcela zaujat mými slovy. Občas kývl, což podle něho, jak se zdá, pomáhá silnému soustředění. Zpočátku ho rušila tichá rýma, teklo mu z nosu, ustavičně si strkal hluboko do nosu kapesník, na každé nosní dírce prst (28.3.1911)
Nejsem si jist, kolik moudrosti si dr. K. z toho odnesl.
Ilustrace F. K. - zážitek z vystoupení artistů.
Závěrem ještě koncept stížnosti, kterou chtěl dr. napsat svému nadřízenému. Kdo jsem já, abych se posmíval pracovnímu vypětí světového spisovatele, navíc asi už tehdy vážně nemocnému?
Jak jsem dnes chtěl vstát z postele, jednoduše jsem se složil. Má to velice prostý důvod, jsem naprosto přepracovaný. Ne z úřadu, ale z ostatní práce. Úřad se na tom bez své viny podílí jen tím, že kdybych tam nemusel, klidně bych mohl žít pro svou práci a nemusel tam den co den trávit těch 6 hodin, které mě, jelikož jsem měl plno svých věcí, zvlášť v pátek a v sobotu, soužily, že si to nedokážete představit. Konec konců je to jen tlachání, vždyť vím, vinen jsem já a úřad má vůči mně velice jasné a oprávněné požadavky. Jenomže pro mne je to strašlivý dvojí život, z něhož je patrně jen jedno východisko, šílenství. Píšu to při jasném ranním světle a určitě bych to nenapsal, kdyby to nebylo tak pravdivé a kdyby vás nemiloval tak jako syn. (19.2.1911)
Někteří sponzoři jsou k nezaplacení.
Závěrem snad jen to, že evidentně uměl dobře česky. Opakovaně tam píše, že chodil vyřizovat za otce obchodní věci, když bylo potřeba to domluvit česky; hlavně se zaměstnanci obchodu, když se chtěli trhnout a postavit na vlastní nohy.