Když jsem před měsícem začal chodit před barákem (a říkám tomu běh), ptal jsem se postupně různých běžců, aby mi dali jednu radu jako absolutnímu začátečníkovi. Co si vybavím, tak sem napíšu.

Říkal jsem kolegům v práci, že jsem podlehl tlaku okolí, kde všichni běhají, a též jsem začal běhat. Kolega mi pak půjčil knihu od Christophera McDougalla Zrozeni k běhu (Born to Run). Zapomenutý národ a tajemství nejlepších a nejšťastnějších běžců světa. Její četba se pro mě stala jedním z největších čtenářských zážitků vůbec.

Využil jsem zas jednou rodičovských hlídacích služeb a vyjel jsem si dnešního nedělního odpoledne na kolobce.

Jméno pí Vilmy Kadlečkové mám v povědomí již od doby po převratu, kdy vycházelo hodně sci-fi. Ale myslím, že jsem od ní dosud nic nečetl.

Tento článek jen dokládá mou zamrzlost. A hned dvojí.

Vždycky, když jsem omezoval knihovnu jen na pár poliček, tak jsem do nejužšího výběru dával zábavnou knihu Pomníky a zapomínky (od pánů Hojdy a Pokorného - psal jsem o ní zde) o osudech českých pomníků. Vyšla v polovině 90. let, čili čas zábavnost tématu již dostatečně prověřil. Proto jsem si jistě nechtěl nechat ujít aktuální výstavu Metamorfózy politiky – pražské pomníky 19. století autorky Kateřiny Kuthanové.

Jako mnoho jiných, i já jsem fanouškem mistrovského románu p. Haška. Jak známo, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války zůstaly nedokončeny.