Čtenáři jsou velice milí a články z dovolené chválí. V každém případě dnes poslední díl.

Je potřeba s tou pradávnou dovolenou pohnout. Dneska to bude s vlasteneckým podtextem. Když jsem si četl o těch hlavních pamětihodnostech, tak jsem koukal, že ve středověku byla většina hradů v Saském Švýcarsku českých; evidentně předkové v Čechách byli na ty skalní hrady specialisti. Z dnešního průběhu hranice je však zjevné, že o hrady předkové přišli. Patrně je prohráli v kartách nebo tak něco.

Po osmi letech jsme se odhodlali vzít si opravdovou dovolenou na celý týden. Chudáci čtenáři mého blogu, budu je trápit rodinnými fotografiemi na pokračování!

Včera mě přepadla zákeřná choroba. Dnes jsem se ještě neodvážil do práce, tak využiju lepší chvilky k sepsání otcovských výletů z dnešní doby. Bohužel fotky z velikonočního hledání dobrůtek v kokořínských skalách s Němečkovými jsem si v nějakém nezřízeném okamžiku smazal. Ale takový už byl tenhle duben.

Asi je to i vliv blogu: jednodenní výpady, zejména ty jarní, mě baví. A pokaždé, když vykoukne sluníčko, tak netrpělivě plánuju, kam se vypravit na další. Dám z toho rodinné fotky, co taky jiného.

Mráz byl o víkendu drsný, ale pro výpady s (stále větším) mrňouskem to není nepraktické. 

Neboli - aby to dávalo i rým: KLM - lyžařů sen. Tak se nazývá krásná keška p. Islanda, kterého osobně neznám, avšak jedná se o přítele p. DJ.