Dnes jsem otevřel lyžařskou sezónu. Na mém oblíbeném Neklidu mi připadalo, že nebyl ráno nikdo, jen moc vody. Navíc v tomhle počasí neměl jižní svah s výhledem do údolí Ohře žádný význam. Tak jsem popojel neplánovaně až na Klínovec. Jinak tam moc nejezdím a dnes byl předpoklad, že bude málo lidí.
Podle předpovědi jsem čekal zataženo, déšť a vichr. Očekávání se naplnilo.
Deštivý příjezd je již klasikou.
Když jsem přijel před devátou na Klínovec, tak tam bylo naprosto pusto. Tři mladý kluci za mnou přišli "Pane, jsme tady správně na Klínovci? Jsou tady někde ty vleky?". To jsem jim potvrdil, že parkujeme dvacet metrů od nich, jenom nejsou v mlze vidět.
Klínovecká telekomunikační věž v mlze.
Zpočátku jsem brousil svoji oblíbenou Pařezovku. Musím říct, že má fyzická kondice celkově a lyžařské schopnosti zvláště tedy nejsou nejlepší - a to ještě hodně přehánim. Řekl bych, že vlek jezdil nahoru rycheji, než jsem jezdil dolů.
Hotel Klínovec ve mně vždy vyvolává pocit měnících se časů. Dnešní zavřená pomalu chátrající budova
kontrastuje se vzpomínkami na lyžák na gymplu, když jsme zde ještě bydleli a sníh byl dlouho před vánoci
i bez zasněžování.
Měl jsem zvláštní zážitek ten, že po mnoha letech jsem spadl z vleku - konkrétně proto, že jsem se nesoustředil a snažil jsem se vyfotit pár nicneříkajících snímků.
Ve tváři se zračí dramatičnost jízdy na pomě. (Již po pádu).
Chvílema teda dost pršelo a vítr byl silný. No, ale výlet se vydařil. Protože jsem si vlastně uvědomil, proč pořád brousím jen tu Pařezovku. Tak jsem si poprvé zkusil i vedle černou U zabitýho, která bylo slušně upravená a dost příjemná. A hlavně jsem si splnil jedno úplně dětské přání, že jsem si konečně na starý kolena dal i Přemostěnou, pod kterou jsme jezdili autem a koukal jsem na ni ze silnice.
Nahoře Přemostěná, dole silnice.
Jak jsem si tak zkoumal ten areál, tak jsem si k tomu broukal Tam na Guayaně, na vleku i při sjezdu. Bylo to usebrané.
Jelikož mé nepříliš funkční oblečení se měnilo nezadržitelně v mokrý pytel a jelikož ještě nebyly otevřený bufety, zabalil jsem to už po jedenáctý.
Mám jednoho kolegu, který v mládí lyžoval závodně a dnes na lyže skoro nejezdí, protože pomalu ho to nebaví a rychle se mu nechce. Tyto problémy mi skutečně nehrozí.