Čistě z povinnosti na Dámské

Již po několik let se snažím dodržet malou osobní tradici, že vyrážím na lyže ještě před vánoci. Dělám to kvůli pocitu náskoku před ostatními, protože většina lidí tou dobou ještě nemá vyndané vybavení ze sklepů a chalup a nezvládá na svah vyrazit.

Fabia 1,2 HTP z půjčovny nezklamala. Do kombíku se lyže daly celkem bez problémů.

Kromě toho prchavého pocitu to dnes bylo skoro jen na morálku. Už samotné brzké vstávání nebylo snadné, protože oblečení na lyže mám komplet zabalené kdesi ve skladu s nábytkem. Když jsem dorazil do Varů, tak jsem to s pomocí našich nějak improvizoval, a chvilku jsem si fakt nebyl jistý, jestli se na to nevykašlat, protože ta kosa byla hrozná.

Cesta na Klínovec - v pozadí typická silhouetta. Ranní cesta po mrazivé špinavé silnici proti slunci v kompletně bílém
okolí je každoročním trestem za špinavé přední okno v autě. I letos jsem jel nad Božákem už prakticky poslepu.
(Omluva za ty hrozné přepaly na fotkách, možná jsem něco špatně nastavil při úpravě, ale předělávat se mi to nechce...)

Nakonec jsem tedy vyjel, i když jen kvůli tomu, aby mi to pak večer nebylo líto, že jsem nejel. A taky, že za mraky jsem tušil modrou oblohu; jestli něco na zimních horách má pro mě smysl, tak to je pár hodin nad mraky na jasném slunci, které září na lesklou bílou krajinu.

Od toho sluníčka jsem si při pohledu na svah mnoho sliboval.

Na Neklidu bylo asi deset aut, ale nehýbal se ani jeden vlek. To mě mrzelo, protože nahoře teploměr auta ukazoval už – 20,5 st. C a to jistě temploměr v autě neubíral oproti tomu, co bylo venku. A od neklidského jižního svahu jsem si sliboval přeci jen lidštější podmínky. Pak nezbylo než se vypravit na Klínovec, a to na Klínovec-sever – už ten název mě děsil.  

Klínovecká obligátní obligátňovka. 
Prakticky povinnost každého turistického fotografa.

Nahoře na Klínovci jsem opět zakolísal. Foukalo tam zběsile, co se pevně nedrželo, tak ulítlo. Ruce mi mrzly okamžitě atd. Koukal jsem na to a říkal si: teď zase nasednu, zaplatim si hodinu parkování a pojedu do obchoďáku někam na kafe. Proč si tohle sám sobě dělám? Jenom stud (a naděje na článek na blogu) mě donutil se nasoukat do lyžáků. Když jsem vyjel, přepadly mě strašné pochyby, proč jezdím lyžovat, když si s sebou neberu svaly. Nohy v tlustých podkolenkách mě bolely nedokrvením ve skřípnutých botách, všechno ostatní mě bolelo, jak jsem se musel hýbat.

Závěje u parkoviště. 

Vyřešil jsem to kompromisem, že jsem vynechal svoji jinak obvyklou Pařezovku a do jedenácti jsem se klouzal na Dámské, což je taková velice pozvolná modrá, navíc se sedačkovým vlekem, takže fyzicky na tom bylo náročné akorát švihání větru do obličeje na nekonečných cestách nahoru. Lidí bylo poskrovnu, i v jedenáct bylo víc sedaček prázdných než obsazených.

Ale byl jsem tam!

Do posledního pracovního týdne přeji čtenářům i sobě, abychom dotáhli, co je třeba dotáhnout, a příjemně vpluli do pár dnů orazu.

Články o zahájení sezóny v minulých letech: 2008 - zde, 2007 - zde, 2006 jsem nechtěl kupovat permice a radši přemýšlel, co s hypotékou a za co dodělat plot a garáž, 2005 jsem při zahájení neměl ještě blog, takže článek spíše z konce sezóny zde.