Babí léto je významné období roku: je hezky, mám narozeniny, v (německých) restauracích je sezóna dýňové polévky a jiných dýňových specialit a hlavně - vychází Auto, motor und sport Autokatalog na další rok.
Celkově ke katalogu nemám nic co nového říct. Forma zůstává letos stejná. Pokračuje trend posledních let, že úplně upouštějí od hodnocení aut a komentování celkové situace automobilek. To mi celkem chybí. Že počítají německým autům pomaleji, to myslím čtenář přežije, protože si hodnocení už s tímto očekáváním čte, takže ho to nemůže zmást.
Mám trochu podezření, že zaujetí vydavatelství tím katalogem nějak klesá. Není tam žádné obohacení obsahu už několik let. Letos jen zase pár stránek prototypů a studií.
Dokonce jsem si všiml, že zapomněli úplně v kapitole o Peugeotu na Peugeot 5008. To je vážná chyba, vynechat u velkého evropského výrobce asi jeho nejzajímavější auto.
Když jsem si říkal, jaké fotky vybrat letos, tak jsem se rozhodl, že budu bezohledný. Prostě sem naflákám pár nudných aut, o kterých uvažujeme do budoucna. A rovnou k tomu napíšu nesouvislé úvahy, kterými se v té souvislosti bavím.
Asi bych měl vysvětlit, že vybírání příštího auta je u mě trvalý stav mysli. Že navštěvuji prodejny aut a okopávám tam gumy, to neznamená, že nějaké auto chci opravdu koupit. Ale mně to připadá jako pěkná zábava. Kdo vybírá auto méně než tři čtyři roky, je u mě nezodpovědný hejsek.
Naše aktuální domácí debata vypadá asi tak, že mangelka chce Tourana. Tím jsou vyčerpána všechna její kritéria a současně i výsledek jejich aplikace. Já na to jdu mnohem (a mnohem!) vědečtěji. Čili kritéria jsou zhruba:
- Rodinné auto s větším kufrem.
- Auto ne moc velké, aby se s ním dalo parkovat ve městě.
- Nějaká sympatická značka (já - nejradši Ford, mangelka - VW - viz shora).
- Motor v ideálním případě, aby to jelo 200 km/h. Ne, že bychom chtěli jezdit 200 km/h (no, přesněji... já nechci jezdit 200). Ale říkám si, že když má auto maximálku 200 km/h, tak při jízdě 150 km/h jede suverénně a s rezervou proti tomu, na co je konstruované.
Čili jsme zatím se dívali na následující.
Touran se nám líbí oběma nejvíce, hlavně uvnitř je krásný. Jenom mně připadá o chlup dražší, než bych byl rád. A hlavně mám vážné pochyby, jestli VW je dobrá značka pro lidi, co nechávají auto přes noc na ulici.
Nový C-Max mě při prvním setkání v prodejně úplně vyděsil, jak je hnusný. Ale byli jsme se podívat znovu a změnil jsem názor. Především jsem si uvědomil, že nepotřebujeme Grand C-Max, který je ale opravdu hodně hnusný. Krátký C-Max totiž proti předchozí generaci má větší kufr, který by nám krásně stačil.
Kdybych byl domácím tyranem a rozhodoval bych sám, tak byl prostě vzal C-Max, protože to je přesně, co chci. Je sice ošklivý, ale to je na ulici výhoda. V podstatě to auto vypadá tak, že pohled se od něj mimovolně odvrací a zloděj si ani neuvědomí, že tam něco takového stojí. Je to vlastně laciná verze neviditelného auta, co s ním jezdil James Bond 007 v tom filmu z Islandu.
Navíc je to levnější a v krátké verzi ještě levnější. Dávají do toho 1,6 l benzín s turbem o výkonu 150 koní. s čímž to má 204 km/h maximálku a spoustu výbavy, což na tom rozhodně není zvenku vidět. Takové podhánění by se mi líbilo.
Též jsme se byli dívat na Grand Scénic. Vypadal překvapivě pěkně a uvnitř i hodnotně. (Vyjma lehce úchylné přístrojové desky, která je ale pořád snesitelnější než ta trapná kreace, kterou na přístrojové desce C-Maxu vytvářel zřejmě kolektiv provozovatelů kolotočů).
Je tu ale jedno velké ale, a to, jestli pak na konci skutečně jsem ochoten vytáhnout svoje peníze a dát je za Renaulta.
Navíc je tu varující zkušenost nejmenovaných čtenářů tohoto blogu, kterým po týdnu ukradli na ulici právě Scénica, byť pěkného a udržovaného, ale přeci jen už pár let staršího. To bych nikdy nevěřil, že někdo skutečně krade i Renaulty. To je téma na nový sociálně realistický román z krize.
Pak tu zůstává domácí evergreen. Já považuju Octávku za luxuní krásné auto. Funkční chybu bych viděl jedině, že do kufru je vysoká hrana. Mangelka škodovku nikdy nechtěla. Teď v hrůze z reálně hrozího C-Maxa se snaží kličkovat a svést mě raději na kompromisní Octávku. Jenže já mám k tomuto autu úctu, ale současně i paniku nechávat Octávku na ulici. To fakt nevím.
Předpokladem by stejně bylo, že by se v té bohaté nabídce referentských aut z Boleslavi našla jedna zánovní ve vysoké výbavě se 4-letou zárukou a velikou slevou; protože jinak je cenově výš, než bych rád za tuto hračku vyhodil. I tak zůstává ve mně kousek pochybnosti, jestli do tohoto auta bych chtěl ten 1,4 TSI (kvůli spotřebě). I když tedy píšou, že to s tím jede 202 km/h.
Jinak tedy, abych byl úplně upřímný, při druhém pohledu jsem nakonec revidoval i původní odsudek třetí generace Focusu. Ano, má menší kufr než druhá generace. Ano, neměli bychom jít s dalším autem s kufrem ještě do menšího, protože přepravní požadavky rodiny neklesají. Ale tohle auto dává tak výtečné služby za tak přijatelné peníze, že to nemá obdoby. Navíc jich stojí před každým panelákem osm, to je naprosto OK nechávat ho na ulici. Další argument je, že do Focusu by stačil lidový zcela nenáročný atmosférický benzínek 1,6, se kterým to jezdí 196 km/h (případně lze ušetřené prostředky za image investovat do turba a vozit se 210 km/h na pořád - dle recenzí - solidním podvozku).
Závěrem bych ještě uvedl jaká auta bychom si pořídili, kdybychom nemuseli mít auto pro rodinu. Mangelka by opět měla jasno, chce krátkého Golfa. Já bych tedy několik let vybíral a pak bych si koupil něco zcela nečekaného. Ale docela bych uvažoval pořídit si národní výrobek.
Pořídil bych si Roomstera s malým rozumným motůrkem 1,2 TSI. Nalepil bych si na to českou vlaječku a vyznával bych poklidnou jízdu (jak se píše ve Světě motorů). Na ulici bych to nechával s pýchou, že tam mám nejošklivější vozidlo.
Zde končí letošní povinný článek o Autokatalogu. A druhá dobrá zpráva je, že další bude nejdříve zase až za rok.