O Kafkách ví věda naprosto vše

21. červenec 2009 | 06.00 |

Musím říct, že kafkologickou literaturou je moje pobočka městské lidové knihovny vybavena solidně. Kafkologická literatura má navíc tu sympatickou vlastnost, že se píše v útlých brožurkách a populárně. Takže jsem sáhl i o po docela novém kousku od p. Hanse Dietera Zimmermana s názvem Jak porozumět Kafkovi.

146306Brožurka je to pěkná. Jednotlivé krátké kapitoly se věnují postupně hlavním částem díla. Životní osudy se probírají jen v omezené míře, spíš polemicky vůči převládajícím přesvědčením. Celková myšlenka totiž je, že Kafka není výjimečný originálními náměty: psal prakticky na stejná témata jako jeho kamarádi pisatelé v Praze i jinde (ty paralely a inspirace jsou uváděny bohatě). Ale je výjimečný tím, jak psal.
 
Zaujalo mě hodnocení, že Kafka měl v životě velké štěstí – na rozdíl od chmurné a úzkostné atmosféry jeho díla. Vyrostl v dobré rodině, mohl psát a měl štěstí na přátele, kteří ho cenili a jeho dílo propagovali. Jiná věc je, že Kafka byl podivín a subjektivně dělal velké problémy ze všeho. V této knížce se upozorňuje na to, že to zčásti mohl být důsledek vlivu úmrtí jeho dvou mladších bratříčků, když mu bylo dva a čtyři roky. I když úmrtí dětí ještě před těmi sto lety nebyla věc neobvyklá, zdrchalo to lidi jistě stejně jako by to zdrchalo nás, a tak se to určitě na malém dr. Kafkovi projevilo.
 
Při čtení jsem si uvědomil taky, do jakých podrobností už je dnes Kafkův život prozkoumán: když se dokládá, že jeho otec nebyl žádný tyran, naopak spíše nadprůměrně mírný člověk, tak jsou k dispozici zpracované vzpomínky různých příbuzných, zaměstnanců a personálu domácnosti. Taky jsou studie na téma, které filmy Kafka viděl; je známo, že chodil rád do kina, a tady se ukazují příklady scén z jeho knížek, které z určitého pohledu připomínají němé grotesky, jenom bez humoru, protože to vypadá, že sice měl talent, ale neměl smysl pro humor.
 
Osobně mi připadaly přesvědčivé ty pasáže, kde na jednotlivých dílech ukazuje, že Kafka byl silně ovlivněn židovskou náboženskou tradicí a myšlením. Trošku divoká mi připadala spekulace, že Kafka byl ovliněn Komenským (Labyrint světa a ráj duše), ale kdo jsem já, abych to soudil.
 
Tuhle brožurku určitě doporučuji. Jedná se o novinku: český překlad vyšel letos, originál v r. 2004.
Připadalo mi, že by mohla být příznačná pro počínající konec té kafkovské vlny, která trvá už tolik desetiletí. Do většího detailu v Kafkově životě už nemá cenu jít. Autor ho nechává i tak nějak žít, nesnaží se ho za každou cenu psychologicky rozebrat, protože to není nutné. Když už nějaké životní okolnosti uvádí, tak se sympatickou mírou selského rozumu. Všímá si raději toho, co p. Kafka uměl. Hodnotí jednotlivá díla (např. dost nízko Ortel, hodně vysoko Proces).
 
Já bych hádal, že nebude trvat dlouho, a povídky dr. Kafky bude možno konečně číst normálně, jako práce jiných spisovatelů, a nebude nutno je pořád zkoumat.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: O Kafkách ví věda naprosto vše sargo 21. 07. 2009 - 09:01