Jarmik | Víkendové sny

Nikdy mě nebavilo číst o cizích snech: většinou je to rozvláčné a nicneříkající. Mno, ale dneska to bude o mých, takže OK.

Míním tím skutečné sny, tj. co se zdá. Jak člověk míň spí, tak se mi málokdy něco zdá. Ale víkendová návštěva babičkovstva, které převzalo potomstvo, mi umožnila prakticky celou sobotu nevylézt z postele a bohatě jsem dospal deficit. A měl jsem sny oba dva dny.

Musím říct, že přestože už jsme v Praze (a okolí) přes šest let, většinou se mi sny vracejí do Varů. Případně na neurčité místo, kde se koná třeba nějaké firemní školení nebo výlet. S tím souvisí, že tam často vystupují nějací kolegové (i když ne moc určití) a spolužáci se základky nebo gymplu. Skoro vůbec se mi nezdá o manželce a mrňousovi.

Sobotní sen

V sobotu se mi zdálo mj. jak jedu moderním vlakem ve Varech podél Ohře z centra na Tuhnice. Všude byly nové velké stavby a já si řikal, že bych to tam ani nepoznal. Kdesi na konci města bylo nádraží se spoustou vlaků. Tam jsem vystoupil a s nějakýma lidma seděl na zahrádce bufetu a pozoroval vlaky.

Nedělní sen

V neděli jsem jel na nějakou pracovní akci a ubytoval jsem se v hotelu. Nebyl jsem tam poprvé a většinou jsem bydlel předtím v pokoji č. 1. Teď jsem dostal jiný pokoj. Ale když jsem se vracel po vycházce na pokoj, tak jsem byl líný si pamatovat číslo a šel jsem zase na č. 1. Tam ale bydlel Zdeněk Svěrák. Byl ještě bez fousů, asi jako v nahrávkách z konce 60. let. Já tam neomaleně vpadl a začal jsem se rozhlížet, jestli tam fakt nebydlim. Zdeněk Svěrák se mi omlouval a že mu tam spí manželka. Tak jsem byl spokojen a říkal jsem mu "pane doktore" a šel jsem pryč.