Už si nepamatuju, jak jsem si tuto kuriozitku pořídil.
Nového textu je tam malinko: jenom úvod, kde se objasňuje motivace pro sborník, a sice nespokojenost autorů s opožděnou relativizací, kdo byl hodný a kdo byl zlý v souvislosti s Chartou 77. Píšou, že jen málo těch, kteří podepsali Anti-chartu, se za to stydí a omluvili se (mezi nimi uvádí např. p. Svěráka). Jako odstrašující příklad naopak uvádí jedno dosti podivné interview s p. Kornem, který přitom vystupoval jako řečník na tom shromáždění populárních umělců proti Chartě.
Naprostou většinu místa pak zabírá výběr dobových ohlasů na Chartu 77 v režimním tisku, a to včetně přetisku podstatné části seznamů těch, kdo podepsali Anti-chartu; tyto seznamy vycházely tehdy po několik dnů v Rudém právu.
Pár nesouvislých bodů, co mě nad tím napadlo:
- Je to pozoruhodné, jakou energii v těch sedmdesátých letech ještě režim měl, že dovedl zorganizovat podpis drsného odsouzení chartistů prakticky od kompletní elity.
- Zaujalo mě to i jako nápad, jako příklad politického myšlení, že vůbec někoho napadalo jako reakci na Chartu 77 zorganizovat takovéto důsledné odsouzení.
Podepsal, vykázal, ale styděl.
(P. Smoljaka jsem tam nenašel, ale zas tak podrobně jsem to neprocházel).
- Když si člověk čte ty seznamy, tak je zajímavé, kolik lidí bylo už tehdy profesionálně v umění (podepisovali herci, zpěváci, hudebníci, výtvarníci, režiséři, televize, rádio, asi i časopisy a architekti).
- Vždycky v těch seznamech začínali národními umnělci a zasloužilými umnělci. Ani přesně nevím, co ty tituly znamenaly pro nositele finančně, jestli s tím byla spojená nějaká renta nebo tak něco.
Dr. K. toho má na triku více, než jsem tušil. Surreálné.
- Podepisovalo se to před více než 30 lety, takže tehdejší generace už postupně z veřejného života odchází a postupně se to stává historií. Přesto se tam najdou dodnes aktivní jména, včetně dnešních konservativců (p. Mládek, p. Steigerwald, co jsem si jen tak stačil při rychlém běhu všimnout).
- Přiznávám, že mě trošku fascinuje stále ta úvodní věta projevu p. Gotta, který zahajoval to shromáždění populárních umnělců, jak začal takovým tím trochu dvojznačným distancováním se od toho: "Patřím mezi ty, a není jich v tomto sále málo, kteří raději zpívají než mluví."
Poučení pro školení propagandistů: nesnažte se
znemožnit protivníka pomocí jeho typogramů, to nefunguje.
- Je pozoruhodné, že ta vládní kampaň proti chartistům s oblibou mířila hlavně na bývalé komunisty a skoro mi přišlo, že neměli daleko proti nim použít i budovatelské období v 50. letech, které mnozí z osmašedesátníků měli za sebou.
- Když člověk čte ty odsudky chartistů z lidu, tak si říká, že to samozřejmě bylo organizované vládou. Ale na druhou stranu, hypoteticky: kdyby dnes udělal politickou petici (kdyby všichni žili) p. Kohout, p. Havel, p. Uhl, p. Landovský, p. Lis, p. Patočka, jaké by byly ohlasy dnes?
Z tisku.
Brožurku si jistě nemusí každý kupovat, ale na prohlédnutí mi připadá zajímavá.
Jak už jsem byl rozjetý dnes ze sváteční rachoty, tak jsem sepsal toto, co jsem vám chtěl sdělit o Antichartě. Dobrou.