Panenský Týnec a nejslavnější český menhir

22. červen 2008 | 22.07 |

Mnoho fotek z otcovského nedělního výletu. Výlet sice malý, ale na místa, kam jsem se už dlouho těšil.

Panenský Týnec je to místo, které si dal Václav Cílek na obálku svých Krajin vnitřních a vnějších. To musí každému turistovi stačit, aby se postavil na vyšlapané místo uprostřed zříceného kostela, sklapnul podpatky a začal se zkoumat, zda už také pociťuje působení pozitivních zón.

Bohužel mrňousovské stoličky nám dávají poslední dny hodně zabrat a Sargo dvě noci příliš nespala. Tak jsme na nedělní rodinný výpad vyrazili s panem TS bez lepších poloviček, pouze každý s potomkem (pan TS zanechal jednoho spícího ještě doma).

Sešli jsme se přímo v Panenském Týnci. Nachází se kousek za Slaným na chomutovské silnici (č. 7), takže pro Pražáky je přístupný převelice snadno. Já sám jsem si uvědomil, jak blízko se nacházíme, teprve letos, když se tam stala ta tragická dopravní nehoda a o Týnci se psalo v novinách.

Kdo ještě areál zničeného klášterního kostela neviděl, dovoluji si doporučiti. Našli jsme tam vděčný cíl batolecí turistiky, kdy se rodičovstvo může kochat a batole řádí na posekaném trávníku uvnitř stavby a parku se spoustou stínu. Klášterní areál je malinký, hned u návsi. Procházejí tam lidé, občas se tam sejdou tři hoši na fichtlech; rozhodně se nám tam ale líbilo.

Neustále tam bylo pár lidí. Většinou kolařů a překvapivě i několik skupinek, které tam prostě seděly na dekách a relaxovaly. Ze strany kostela ležela parta asi sedmi mladých žen s čivavou. Tím bylo dáno, kde stráví Jáša prohlídku. Pravidelně tam přibíhal, sbíral komplimenty, s chutí provokoval psa (ještě před ním skákal a vysokým hlasem štěkal), až si nakonec od tet vysloužil pár jahod. Celou tu dobu měl přitom zastrčenou ruku až po zápěstí v puse a vzadu si promačkával klubající se zuby.

Mezi zříceninou si i netechnicky založený člověk klade otázku, jak se asi ničí taková kamenná katedrála. Asi ji museli zapálit napřed. Počítám, že na střeše bylo něco dřevěného a asi to hořelo. Jak to padalo, tak to možná vzalo něco s sebou?

Ale řikali jsme si, jestli bychom se coby rabující armáda zdržovali například s odtesáváním kamenných reliéfů a dekorací. Přišlo nám, že některé byly ve veliké výšce násilím odstraněny. Možná se však samozřejmě pleteme.

tynec - vstup

Hlavní vstup do kostela z parku.

panensky tynec

Tenhle záběr je v Panenském Týnci něco jako v Praze fotka Hradčan s Karlovým mostem ze Smetanova nábřeží nebo Traktor na koncertu Visacího Zámku.

Jáša a Rozárka

Výklenek = další místo, odkud lze skákat.

jáša týnec

Táto, včera jsem měl v tomhle batohu autíčko: můžeš se tam podívat?

panensky tynec 2

Burešovka, tj. celek a současně i všichni členové výpravy.


Ještě jsme měli chvilku, tak jsme si dali ještě jeden cíl - bez velkého vybírání jsme přejeli autem k jednomu přilehlému menhiru. Žatecko a Slánsko jsou, jak známo, známým rejdištěm prehistorických kultur, včetně Keltíků.

Aniž bychom si toho byli vědomi, zvolili jsme rovnou nejznámější český menhir (jak píše Wikipedie), případně neslavnější a největší český menhir (jak píše Cílek), a to Zkamenělého pastýře u Klobuk. Turistická mapa ho označuje jako menhir Kamenný muž.

menhir baba

Celkový záběr. Od menhiru je vidět Říp.


Zkamenělý pastýř stojí v poli kousek od silnice. Dle Wikipedie prý původně stálo kolem dalších devět kamenů.

Jáša u menhiru

Okolí je čerstvě upraveno.

Zpět na hlavní stranu blogu