Že by nejoblíbenější román?
Zatímco povídkové sbírky, zvláště humoristické, čtu znovu a znovu celkem bez problémů, je jen hodně málo románů, které bych si dal opakovaně. Uvědomuju si, že možná nejlehčeji opakovatelný je pro mě Žert od Milana Kundery.
Už při prvním čtení mi bylo sympatické hlavní ponaučení té knihy, jak dlouho plánovaná pomsta za křivdu z dob studií se promění po letech jen v další ponížení.
Při takových čtenářských návratech už ale nečtu knížku celou, jen některé oblíbené pasáže, často na přeskáčku. Obvykle začínám kapitolami, které jsou vyprávěny z pohledu Jaroslava (to je ten jednodušší folklorní umělec, který by rád na moravském folkloru vytvořil národní pop music proti americkému jazzu, blues a spol.). Asi, že je to takové vážné a mimoidní, a navíc o hudbě.
Vynechávám skoro vždy první část knihy a čtu už pak jen uskutečnění domnělé pomsty na padouchově manželce a nakonec smutné prozření.
Zvláštní kouzlo mají pasáže o Ludvíkovi v pozdějším věku, jak je unavený, cynický, stárnoucí. Ne, že bych se s ním nějak moc identifikoval, prostě mě to baví číst.
Už při prvním čtení mi bylo sympatické hlavní ponaučení té knihy, jak dlouho plánovaná pomsta za křivdu z dob studií se promění po letech jen v další ponížení.
Při takových čtenářských návratech už ale nečtu knížku celou, jen některé oblíbené pasáže, často na přeskáčku. Obvykle začínám kapitolami, které jsou vyprávěny z pohledu Jaroslava (to je ten jednodušší folklorní umělec, který by rád na moravském folkloru vytvořil národní pop music proti americkému jazzu, blues a spol.). Asi, že je to takové vážné a mimoidní, a navíc o hudbě.
Vynechávám skoro vždy první část knihy a čtu už pak jen uskutečnění domnělé pomsty na padouchově manželce a nakonec smutné prozření.
Zvláštní kouzlo mají pasáže o Ludvíkovi v pozdějším věku, jak je unavený, cynický, stárnoucí. Ne, že bych se s ním nějak moc identifikoval, prostě mě to baví číst.