Stěhování národů z pohledu archeologie - hm, podle názvu tohle nebyl úplně povinný nákup. Přesto jsem si tu knížku někdy vloni koupil. Asi jsem měl pocit, že si to zrovna zasloužím.
Ale tématika sama je docela zajímavá. Podle všeho se jedná o druhou část práce o Germánech v Čechách. První díl pojednává výlučně o Marobudovi a jeho markomanské říši (o prvním dílu píšu zde). Věk barbarů počíná v okamžiku markomanských válek, kdy Markomani a Kvádové útočí na římské impérium tak silně, že na Dunaj přijíždí císař-filozof Markus Aurelius, aby je porazil. Dokonce se zabývá úvahami zabrat země na sever od Dunaje a zřídit v nich provincii. Pak ale umírá a jeho syn Commodus není tak schopný. Commodus je mimochodem ten zlý zlák z filmu Gladiátor.
Výsledkem četby je, že mám ošklivě nabouranou tu krásnou jednoduchou osnovu starověkých dějin naší vlasti ze základní školy: léta -400 až 0 - Bójové, 0 - 400 Markomani (české země), Kvádové (Slovensko), 400 - průběh Hunů, v závěsu za nimi již praotec Čech.
Jednak ty pravěké národy ignorovaly dnešní hranice a drze se usidlovaly tak nějak nanicovatě mezi, ani se neví kde přesně. Pořád se někam stěhovaly po celé Evropě. Různě se rozdělovaly a vyskytují se pod různými jmény. Pak hlavně o ničem nejsou pořádné zápisy, takže z hlediska archeologie se tam označují různé podivné názvy kultur dle ozdob na hrnkách a nikdo se moc nemá k tomu, aby hádal, který ten národ si vařil kafe v kancelářích právě do hrnků s těmito obrázky.
Když bych lidově shrnul příběh popisovaný ve Věku barbarů, tak po těch markomanských válkách na konci 2. století nastal úpadek. A ve 3. století přichází nějaká nová kultura ze severu a neví se kdo. Potom nějak Markomani částečně se přesunuli spíš na Slovensko. Potom zase úplně odešli na jihozápad, myslím že s Vandaly - roku 406 překročili zamrzlý Rýn a později vytvořili Svébové (mezi něž se řadí i Markomani a Kvádové) království ve Španělsku. Část Markomanů možná taky se usadila za Šumavou a vytvořili Bavoráky jako nový národ. Ale to se taky neví. Pak asi přišli Herulové počátkem 5. století, kteří se tak nějak stýkali a potýkali s Huny. Herulové byli hlavně na Moravě a zůstal po nich nejbohatší hrob u nás (Blučina), patrně knížecí. A nakonec, koncem 5. století Langobardi porazili Heruly, a pomalu tu prošli na své cestě od Labe na severu. Zanechali tu relativně dost památek a byli bohatš
V závěru pak autor polemizuje s historikem Třeštíkem, který píše, že Čechové přišli k nám již kolem roku 530 poté, co Germáni zcela odešli za lepším. Zde se píše, že to nedává dobrý smysl, protože ještě ze druhé třetiny 6. je tu hodně germánských památek a nebylo to rozhodně opuštěno. Z pohledu archeologického přišly první skupiny Slovanů až koncem 6. století a hlavní skupina pak nějak s Avary v první polovině 7. století. Tam už zase ale byla, jak známo Sámova říše, která se mydlila roku 631 s Franky u Wogastisburku.
Celkově ta germánská éra vyznívá tak, že to nebylo - s výjimkou Marobuda - pak už celkem o ničem zvláštním. Bydleli v nížinách u řek. Když kolem běželi Hunové a jejich poHůnci, tak si dobře Germáni vzpomněli na keltská oppida na kopcích a tam se schovávali (ti kteří měli to štěstí, že to tam stihli). Jak sláblo impérium a vzdalovaly se zajímavosti civilizace zase pryč od Dunaje, tak naši germánští obyvatelé měli doslovně pořád horší nádobí (bylo křivé a méně se lesklo), neboť obchod upadal. Takže nepřekvapí, že se postupně stěhovali a stěhovali, až se skoro úplně vystěhovali. Do jejich vesnic přišli Slované. Ti měli nádobí úplně nejhorší, ale asi před tím lepší nepoznali, tak jim to nevadilo a už zůstali.
Jako zvláštní skupinu adresátů bych knihu doporučil spisovatelům fantasy, neboť se tam podrobně rozebírá oděv a výzbroj těch válečníků a vysvětluje se, v čem se projevovalo na výstroji a výzbroji společenské postavení. Pro popis fantasy záporáků pak jistě by inspirovala pasáž, kde se charakterizuje vzhled a povaha Hunů.
Obecně mě zaujalo, že existuje podrobná klasifikace spon, kterými si spínali v té době na sobě oděv, a podle té spony se dá lehce říct, z které doby je, a odkud pochází. Poslední zajímavostí pro mě bylo, že starověká sídliště, která byla ze dřeva, se zjišťují nejlépe z letadla - že je vidět jiný charakter vegetace třeba na poli nebo na louce.
Osnova, notová osnova, nožičky, závěr: Někdo řekne divoký, romantický, temný, záhadný starověk, prsten Nibelungův a kdesi cosi. Ale přeci jen: když Římani neradi došli až do Trenčína, tak se ví, že tam prezimovala v zimě roku 179/180 podpůrná jednotka I. legie zvané Aidutrix. Jednotce velel jistý Marcus Valerius Maximilianus a (promlčuje se vojenské tajemství po 1826 letech? máme my štástkripli právo o tom vůbec hovořit?) oddíl měl sílu 855 mužů. Informace stručná a jasná; nemusíme hledat střepy od hrnců a hledat ozdoby. Zkrátka i civilizace má svá kouzla...:-)