Přátelé: 508 stran většího formátu, 133 kapitol, pár mrtvol, starší rádce, jemu blízká ženština a, především, prof. Langdon. Dostal jsem to nečekaně k vánocům. Právě jsem to dojel a hlásím se začerstva s dojmy, než to zapomenu.

Již po několik let se snažím dodržet malou osobní tradici, že vyrážím na lyže ještě před vánoci. Dělám to kvůli pocitu náskoku před ostatními, protože většina lidí tou dobou ještě nemá vyndané vybavení ze sklepů a chalup a nezvládá na svah vyrazit.

z Jičína nám poslali Němečkovi. Děkujeme!

Tuhle brožurku bych klidně přiřadil volně k letošnímu dvacátému výročí převratu. Protože tu dobu docela evokuje.

Moje práce je sezónní a před koncem roku vrcholí. Osobně říkám, že žít budu zase až po vánocích. V posledních týdnech pro mě velkou část nepracovního života představují občasná nahlédnutí do knížky, která se pro takový účel výborně hodí: pan Canetti v roce 1968 napsal svůj výklad milostných dopisů, které psal pan Kafka slečně Bauerové a trochu taky její kamarádce, slečně Blochové.

Onehdá jsme si se Sargo zašli na oběd a při té příležitosti rovnou i na skok do knihovny ve Školské, kam chodím. Půjčil jsem si sborník povídek p. Emila Hakla Konec světa. Sargo to přečetla ještě přede mnou a hlásila o tom neobvykle nadšeně.

Víkend byl pracovní, oba dva dny jsem většinou dělal. Proto dnes jsme alespoň ráno vstali časně jako do práce a vyrazili do Kladna. Sargo tam s kolegou komínářem kořili prekioobjekty, já si lehce zakeškoval.