Tenhle článek pojednává sice jen o dalším speciálním dějepisném sešitu časopisu Der Spiegel, ale dalo mit to tentokrát zabrat. Kdybych neměl blog, tak bych se asi nedokopal to všechno učíst.

Letos se podařilo uskutečnit tak trochu tradiční sváteční shledání s Němečkovými na státní svátek minulou středu. P. Němeček mi půjčil mj. knihu Architektura štěstí od p. Alaina de Bottona.

Dnes to bude zas jednou ještě méně článek a jen záznam.

Říkal jsem si, že po půl roce používání bych sepsal pár zkušeností s naší čtečkou.

Při přestěhování člověk vezme do ruky všechny své knihy. A tak si dočte některé, které už má dlouho, ale nečetl je.

Pan DJ nás nečekaně vyzval na nějakou sobotní rodinnou akci. Rádi jsme přijali. Nezabránilo v tom ani zapůjčení našeho auta na dnešek jedněm známým, neboť ve voze p. DJ možno převážet prakticky neomezený počet pasažérů.

Až donedávna jsem si myslel, že knihy jsou neupotřebitelné jako téma pro společenskou konverzaci. Lidi moc nečtou, a když, tak každý něco jiného a prakticky člověk nenarazí na někoho, kdo četl stejné věci.