Mráz byl o víkendu drsný, ale pro výpady s (stále větším) mrňouskem to není nepraktické. 

Neboli - aby to dávalo i rým: KLM - lyžařů sen. Tak se nazývá krásná keška p. Islanda, kterého osobně neznám, avšak jedná se o přítele p. DJ.

Milí čtenáři, jsem si zcela vědom toho, že dávat sem rodinné fotografie z vánoc je sporné téma. Minulý sváteční týden jsem však strávil u našich ve Varech příjemným naprostým nicneděláním - pro mě to téma na článek prostě je:-)

Již po několik let se snažím dodržet malou osobní tradici, že vyrážím na lyže ještě před vánoci. Dělám to kvůli pocitu náskoku před ostatními, protože většina lidí tou dobou ještě nemá vyndané vybavení ze sklepů a chalup a nezvládá na svah vyrazit.

Víkend byl pracovní, oba dva dny jsem většinou dělal. Proto dnes jsme alespoň ráno vstali časně jako do práce a vyrazili do Kladna. Sargo tam s kolegou komínářem kořili prekioobjekty, já si lehce zakeškoval.

Pan DJ mi radil, že s ukládáním vlastní krabičky není nutno spěchat. Že kačer má dostatečné základní zkušenosti pro umístění vlastní keše někdy po nalezení první stovky pokladů. Současně ale že by si člověk měl být vědom potřeby nějaké zhruba rovnováhy mezi počtem zápisů na cizích keškách a umožněním cizím lidem zapsat vlastní kešku. Jelikož jsem stovkovou hranici před časem překročil, přišla moje doba.

My nespolečenští lidé se musíme dokopat, abychom se k nějaké návštěvě odhodlali. Ale přitom návštěva přátel s dětmi je asi nejlepší způsob trávení rodinného víkendu, ne?