Často si říkám, že ve všedním dni je hlavní věcí v životě člověka mobil. Žádnou jinou věc neberu do ruky tak často a žádnou jinou věc nenosím s sebou úplně všude a úplně pořád.

Vrátil jsem se poněkolikáté v řadě posledním metrem domů.

Když jsme loni doplatili dluhy, začali jsme uvažovat nad nelehkou otázkou, jak spořit.

Říkal jsem si, že napíšu pár vět o hračce, kterou jsme si nedávno koupili.

Budu psát o osobním růstu, i když mám zrovna v lecčems intenzivní pocit osobního poklesu. Lze to tedy případně brát jako téma o brždění osobního poklesu - to bude patrně realističtější.

Skoro teda - jedno chybí.

Dnes se mi přihodila malá, ale příjemná věc. To si žádá poznámku do deníčku.