Pouštění papírových draků (Kroutvor)

11. leden 2014 | 23.09 |
› 

Texty p. Kroutvora mě provázejí mnoho let. Byl bych též rád, aby můj blog měl práce p. Kroutvora jako součást profilové téma.

pouštění papírových draků joseVe vánoční sadě z knihovny jsem si půjčil malou knížku Pouštění papírových draků. Chtěl bych ji však vlastnit, abych se k ní mohl vracet. Uvidíme, zda se mi podaří ji někde získat, protože normálně už koupit nejde. V r. 2003 vyšla jako výbor z celého díla u příležitosti autorových šedesátin; výběr provedl sám p. Kroutvor a evidentně pokrývá několik desetiletí psaní. Dle záložky se má jednat o básně v próze. To označení se mi moc nelíbí a otočil bych ho: pro mě píše spíše poetickou prózu a eseje.

P. Kroutvor pěstuje ve svých pracích docela komplexní stylizaci, kterou nelze úplně jednoduše vystihnout, protože má hodně aspektů. Je velice osobní, až romantický (celoživotně má veliké téma a patrně i lásku p. Máchu).

Nahloučené větve starých stromů vytvářejí souvislý tunel. Chůze je měkká a tichá po zetlelém listí. Stříbrná vlákna plují prostorem. Opravdu, nevím, na co myslím, ale myšlenka mě vede k zámku.

Prezentuje se jako společenský světák, individualista, aktivní člen lepší pražské společnosti a znalec dobrého života - ale jen jeho vybraných požitků.

Ledoborec Ingeborg

Když se mezi námi poprvé objevila krásná Inge a představila se jako Ingeborg, všichni se pobaveně zasmáli.
"To je dobré jméno pro ledoborec," pravil Josef. A při tom už také zůstalo. Inge jsme neříkali jinak než Ledoborec.
Tatínek Inge byl inženýr (ing.), maminka byla inženýrka (ing.), a tak dali dceři jméno Inge, Ingeborg. Tak jednoduché je vysvětlení.

Nesmím zapomenout ani na staromileckou notu (obdivuje zejména elegantní, sebevědomý, čestný a moderní styl první republiky) a na znechucení pokleslými poměry; tento tón propracoval myslím do vynikajících postřehů o osmdesátých letech.

Praha magická

V Malostranské kavárně sedí disidenti a pijí fernet proti upírům.

Kavárna Slávie

Velká okna září do šedivé tmy pražského večera: Titanic se potápí. Kavárenský šraml se snaží vzbudit dojem, že je všechno v pořádku, a vesele vyhrává. Několik hostů čumí do prázdna. Nikdo nevěří tomu, že loď jde doopravdy ke dnu.

Tak jako mekkou starších českých romantiků a modernistů byla Paříž a Francie vůbec či italská města, drží se těchto tradičních evropských center i on.

Belle Ile

...

Do knihkupectví si chodím prohlížet velkou knihu o Monetovi, který na ostrově maloval pusté skály a moře.

Maloval za každého počasí, ve větru i dešti. Kluci z vesnice nosili malíři stojan a plátna. Monetovy jehly u Port Coton každoročně přitahují davy turistů, tak jako přitahuje rozsvícená lampa mušky v letní noci. Lidé se ženou za touto vizí osamělosti a konce světa. Dojdou až ke srázu, někteří si zapálí cigaretu, a pak všichni zírají. Kolem skalisek se neustále pění moře, přívaly vod dorážejí na úpatí několika bizarních skal. 

Ostrov je něco jiného než pevnina, ostrov je svět sám pro sebe. Belle Ile, to je ostrov, kde sídlí krása. Ta krása, která je blízká a všude kolem. Krása, která je ale i "na jehlách" u Port Coton - krása nedostupná.

...

 Hlavním tématem p. Kroutvora vůbec je však nejspíš motiv pražského chodce.

Pražský chodec 1982

...

Hospody a hospůdky se zavírají před nezvanými hosty. Malé krámky všedních dnů a malých radostí jsou zrušeny. Kdejaký volný prostor slouží jako skladiště. Domy jsou plné harampádí, ze zadních dvorků táhne kočičina a smrad. Na fasádách visí opršelé zbytky předminulých slavností. Toto město zeje podivnou prázdnotou.
Někde je přejímka zboží, někde se čerpá dovolená. U sklenáře visí tabulka: okna zásadně nezasklíváme. Černý papír na zatemnění je vyprodán. Už ani víno se nerozlévá z lahví. Že bych nakonec přece jen zabloudil?
Zkusím to na druhé straně. Na mostě Legií, teď ovšem 1. máje, potkávám svou starou lásku. Její ramena jsou úzkostně zvednutá, až kosti prorážejí kabát. Pod hadříky s nařasenou draperií se obnažuje kostra. Všechno pomíjí, jen láska trvá, láska je věčná.

...

Nebo prostě uvažuje o životě.

Maximy

Všechno sázím na jednu kartu: být jednoduchý a přesný. Být autentický, nic neodkládat na zítřek. Všímat si detailů, epizod, historek a lokálních historií. Být vášnivý, ale pozor: neprotrhnout papír! Být přímluvčím ve věcech lidských, ale nemoralizovat. Nedělat si iluze, mluvit k věci, ale nebýt vulgární. Nepropadat nadšení, ale být zaujat. Tvořit, nic nevysvětlovat!

Podle mého názoru krásný výbor. Doporučuji ho nejvíc sobě, abych si ho sehnal.

První věta knihy: co jiného je pezie?!

Poslední věta: Ještě přijdou muži-železnáci - Pankrác-Servác-Bonifác - a pak už snad bude teplo.

Zpět na hlavní stranu blogu