Hrdina rodinné dovolené

Říká se, že když má člověk pochyby, jestli je něco vhodné, tak to většinou je známkou toho, že to vhodné není. Mám vážné pochyby, jestli se hodí dávat na web foto z rodinné dovolené v Bibione; ale poruším pravidlo, protože se mi chce.

Především se chci samozřejmě pochlubit, jaký jsem dobrák ku mangelce, že jsem se vypravil na dovolenou s oběma dítky a s rodiči, abych skutečnou dovolenou umožnil právě mangelce, která úpěla samotinká ve vlasti.

Moře.

Dále pak chci uplatnit nějaké ty fotky s nízkou hloubkou ostrosti a fialovým nebem. Po delší době jsem si vzal na focení zase nejen mobil, ale i foťák bez zoomu (světelnost pevného objektivu 1,7 už dovolí dosti nízkou hloubku ostrosti) a s polarizačním filtrem. Bylo to moc pěkné, točit zase po delší době kolečkem na objektivu při zaostřování a potom ztmavit oblohu točením polarizačního filtru.

Největší atraktcí dovolené se ukázaly chybějící kůly v molu.
Zde bylo možno při ranní vycházce vydržet libovolně dlouho.

Být na dovolené jediným rodičem s dvouapůlleťákem v období vrcholné nesamostatnosti není úplně snadné, protože prarodiče on nebere jako plnohodnotnou náhradu, takže pracovní směna je přerušena jen při spaní.

Kemp byl solidní, hned u moře.

Celkově hodnotím dovolenou pozitivně: nemuseli jsme na pohotovost, dokázal jsem vzít dítka k moři (jako životní úspěch) a mám radost z vydařeného daru pro mangelku (žádné zlato nemá takovou hodnotu jako týden osobního volna).

Pozitivní elementy otce na rodinné dovolené pohromadě -
svět v růžovém (podtitul těch sportovních novin).

Trochu utrpělo moje sebevědomí, že si v každé zemi přečtu nějak zhruba noviny. Kupoval jsem si růžovou Gazettu Sportivu, ale moc přesně jsem obsah článků nechytal. Spíš jsem si to prohlížel: mají moc pěkný styl těch sportovních novin se zdůrazněnými čísly a statistikami, ale bez tabulek (pořadí ligy třeba dávají jen v řádce za sebou názvy klubů a za nimi jen počet bodů). Tím jsem se dopustil faux pas na dětském hřišti: jeden Němec na mě hovořil o Mario Gomezovi, protože si myslel, že jsem Ital, když si prohlížim ty noviny. A já se spletl a říkal jsem, že hraje v té Florencii dobře - což mi došlo následně, jak jsem se projevil jako hrozný ignorant! Protože to bylo teprve první kolo ligy a zápas Florencie byl o den později, takže v lize ještě vůbec nehrála! Kdyby člověk raději přiznal, že neví, než se snažit hloupě konverzovat...

Aspoň že to sudoku měli v La Gazetta Sportiva snadné - akorát ke kafi.

Původně jsem zamýšlel vyjet si na den do Benátek, kde jsem ještě nebyl.
Ale bylo vyloučeno vzdálit se od mrňousa, tak jsem jel i s ním a s dědou
alespoň do pevnostního města Palmanova.

Zvládl jsem i let s mrňousem, přestože jsem letěl jen párkrát v životě - měl jsem z toho strach. Jen byla škoda, že mrňousovi byl let zcela ukradený a vůbec nebral na vědomí, že letí. Z okénka se v letadle nepodíval skutečně ani jednou; schválně jsem se díval, že z okna se díval podstatně delší dobu v metru, když jsme se vraceli domů.

Ale kdybychom měli auto, kam se vejde pět lidí i se dvěmi dětskými sedačkami, tak bych už neletěl; to čekání bylo náročné, zvlášť na zacpaném pražském letišti se 45 minutami čekání na dráze před odletem. Benátské letiště bylo klidné, rychlé a relaxované. Jen tam zas nebyl dětský koutek jako v Praze.

Ničení antické památky v Aquileji. Jsem rád, že jsem se tam dostal,
mám slabost pro místa s antickou a ranně středověkou historií.

Plážovým fotografiím zdar!