Obléknu si půlnoc

5. květen 2012 | 23.23 |
› 

Třicátý pátý díl Zeměplochy si mangelka pořídila coby samodárek k vánocům.

pulnocKdyž už je to doma, tak jsem si to též přečetl. Začátek byl strašný - ne tedy, že by začátek Obléknu si půlnoc byl nějak špatný. Ale ten čtenářský pocit - už zase čtu p. Pratchetta, to je fakt únavné. Jak můžu číst třicátou pátou stejnou knihu. Navíc ještě se souborem těch asi nejméně oblíbených postav: hlavní hrdinkou je šestnáctiletá čarodějka sl. Tonička Bolavá (strašné!) a k ní jsou ti Nac mac Fíglové, které jsem nikdy nepochopil, ale je to zvláštní národ někde mezi mrňavými Skoty a mravenci.

Jenže ten příběh je úplně vynikající. Rychle jsem se do něj začetl a jen nerad jsem se od čtení odtrhoval. Řekl bych, že tolik spíše smutných témat v jiném díle nebylo: hodně se zabývá smrtí, stářím, nemocemi, násilím. Tím mě zase jednou dostal. Příběh má hlavně ženské postavy, odehrává se většinou na vsi. Takže tentokrát žádný Lort Ventinari a nějaké politické legrace. Sotva se to rozjede, už Tonička pochovává mrtvě narozené dítě (protože otec ztloukl těhotnou třináctiletou dceru), za chvíli odřezává sebevraha (a přemýšlí, zda to má udělat, protože to je šmejd) a v tomto duchu čarodějnických všedních povinností se to nese celou dobu, přitom však děj je strhující a obsahuje klasický boj hridnky s velikým zlákem, který chce zničit svět, jaký očekávám od zábavného žánru.

Říkám si, jestli p. Pratchettovi přeci jen nejlépe nejdou ty čarodějky.

A jaké zbraně mám já? pomyslela si. A odpověď ji napadla okamžitě: Pýchu. No ano, pořád slyšíte, jak lidé říkají, že je to hřích, že předchází pád. Ale to nemůže být pravda. Kovář se pyšní dobře udělaným svárem, povozník je pyšný, že jsou jeho koně rychlí a pěkně vystrojení, pastevec na to, že nepustí vlka ke stádu, kuchařka na své koláče. My jsme pyšné na to, že naše životy jsou součástí dobré historie světa, že jsou to pěkné příběhy k vyprávění.

A také mám strach - strach, že zklamu ostatní -, a protože se bojím, tak svůj strach překonám. Nepřivolám hanbu na ty, které mě vycvičily.

Mám také víru, i když si zdaleka nejsem jistá, v co to vlastně věřím.

"Pýcha, strach a víra," řekla nahlas.

Nakonec je velkolepý šťastný konec, pěkně jsem si pobrečel.

Takže jsem s knihou spokojen a doporučuju ji. Je asi zbytečné si u 35. dílu stěžovat na ten trvající strašlivý nešvar, že překladatel vpisuje do textu vlastní naprosto absurdní poznámky. Co komu p. Pratchett udělal, že zrovna v jeho knihách si prostě překladatel vloží na půl stránky popis jakéhosi skeče s p. Vlastou Burianem, protože si na něj prostě vzpomněl, anebo tam dá bez souvislosti recept na míchaný alkohol.

První věta knihy: Čím to, přemýšlela Tonička Bolavá, že lidé mají tak rádi hluk?

Poslední věta: A Tonička mu odpověděla: "Přesto."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře