Co udělat pro šťastné dítko

Lidstvo se dělí na přátele životních příruček a nepřátele životních příruček. Já jsem vysloveně příručkový typ.

Steve Biddulph u mě zabodoval již knihou o výchově kluků. Dokonce jsem si chtěl potom koupit od něj všechny příručky. Ale upustil jsem od toho plánu, a raději si je půjčuji v knihovně.

Proč jsou šťastné děti šťastné je začátek té hlavní série. Dle všeho byla hodně úspěšná a v dalších dílech svoje rady dále rozváděl. Mně se tahle brožura líbí velice: je extrémně stručná a nalejvací. Dokonce je v ní i relativně méně konkrétních příběhů.

V závěru je přehled použité literatury a je vidět, že autor kompiloval různé školy a doplňoval je dle vlastní praxe. Všechno je psáno tak jednoduše, že jsem byl až trochu překvapen, že ten člověk evidentně sleduje odbornou literaturu a možná je dokonce vzdělán (fakt nevím a nedávám si za úkol to prověřovat). Takový podháněcí styl se mi velice líbí.

Prolítne se to bleskově. Ne všechno osloví asi každého. Mám ale pocit, že se počítá docela silně s jednou skupinou čtenářů, kterou tvoří lehce přehnaně zodpovědní a lehce zmatení rodičové-zelenáči. Takže v pořádku.

Dej tam - třeba ňákej graf.

Není tam nic extra objevného, ale osobně jsem to považoval za přínosné. Nejsilnější je asi hned ten úvod o programování mysli. Že vlastně neustále slabě, ale soustavně hypnotizujeme svoje okolí tím, co říkáme. A že třeba sebevědomí lze narušit celkem nevinným a nevědomým srážením. Pořád přemýšlím nad radou nemluvit s dítkem negativně. Tj. neříkat třeba "nespadni s tý větve!", alébrž raději "drž se pevně a našlapuj s rozmyslem" nebo tak něco.

Pak je tam pár dalších věcí, které jsou asi běžné - hodně s dětma mluvit, podnikat společně. Ne úplně jsem možná porozuměl kapitolám, kde píše o falešných pocitech a jak s nimi bojovat. Že zdravé pocity jsou hněv, strach a smutek. A že jejich falešné předstírané podoby jsou vztek, plachost a skleslost - že to jsou jen naučené pózy a nesmí se podporovat.

Neobvyklé mi připadá doporučení nepoužívat nesmyslné hlášky ve stylu "ukážu ti, zač je toho loket" nebo "a je po žížalkách", že z toho jsou chovanci zmatení.

Není pravda, že dítko nic neví. Dítko vše ví, neboť vše slyší.

Pokud chcete něčemu takovému věnovat dvě hoďky, vřele doporučuji. Má to i pěkné obrázky.

Související odkazy: malá ukázka z knihy (na stránkách vydavatele) je zde. O Výchově kluků jsem psal a čtenáři debatovali zde.